Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1300/2020, ze dne 25. 2. 2021:
Podle § 110 odst. 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2020, se při vyžadování posudku ústavu užije obdobně ustanovení § 105 odst. 3 tr. ř., podle kterého lze proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření a proti formulaci otázek znalci položených vznést námitky. Z citovaného ustanovení se tedy podává, že lze uplatnit námitky nejen proti přibranému znaleckému ústavu, ale i proti osobám označeným jako zpracovatelé posudku ústavu, dále proti odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek v opatření o přibrání vědeckého znaleckého ústavu a obdobně i proti jinému znaleckému ústavu, a to ve stejném rozsahu, jak je to uvedeno v § 105 odst. 3 tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1–156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1608).
Poukazoval-li tedy předseda senátu na to, že nelze vznášet námitky proti osobě znalce v případě znaleckého ústavu, je tento názor nutno označit za nesprávný. Totéž platí, i pokud jde o námitky proti formulaci otázek, neboť reviznímu znalci je nutno položit stejné otázky jako v posudku předchozím (resp. musí podat nový znalecký posudek) a znalec je taktéž povinen se vyrovnat i s předchozím znaleckým posudkem (Fryšták, M. Znalecké dokazování v trestním řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 56, nebo též rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 3. 1986, sp. zn. 4 To 9/86, publikované pod č. 11/1987-I. Sb. rozh. tr.).
