Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 144/2019, ze dne 17. 12. 2020:
Trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zákona (v současnosti trestný čin zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku) se dopustil ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odst. 1 (tedy v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch) uzavřel nebo dal popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Citované ustanovení postihovalo tzv. selftrading, tj. obchodování ve svůj prospěch – na sebe – v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech a chránilo zneužívání postavení ve dvou nebo více podnicích, zejména v oblasti konkurence v obchodní činnosti (srov. Šámal P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 747).
Nejedná se však o tzv. blanketní ustanovení, to znamená, že k trestní odpovědnosti pachatele se nevyžaduje porušení jiné normy, proto není třeba, aby při páchání tohoto trestného činu muselo dojít k porušení zákazu konkurence ve smyslu § 65 tehdy účinného ObchZ. Jde o ustanovení s normativními znaky včetně těch, které charakterizují porušení zákazu konkurence včetně postavení pachatele, typu jednání a specifického úmyslu (srov. rozhodnutí č. 39/2006-I. Sb. rozh. tr.).
Stejným nebo podobným předmětem činnosti dvou nebo více podnikatelských subjektů může být zásadně každý předmět činnosti, v němž jsou tyto subjekty oprávněny podnikat, a to bez ohledu na skutečnost, zda v době spáchání trestného činu podle citovaného ustanovení skutečně podnikají ve stejném nebo podobném předmětu činnosti a zda jsou v reálném konkurenčním vztahu na trhu (srov. č. 39/2006-II. Sb. rozh. tr.). Nevýhodná je taková smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednu organizaci před druhou, přičemž nemusí vždy jít o finanční prospěch. Nevýhodnost uzavřené smlouvy může mj. spočívat již ve skutečnosti, že jedna z organizací byla zbavena majetku sloužícího k jedině reálně fungujícímu podnikání a tím jí bylo znemožněno i podnikání samo, anebo se nevýhodnost může projevit v nižší smluvní ceně, popř. v tom, že byl majetek prodán nesolventnímu kupujícímu, s dlouhou dobou splatnosti kupní ceny, takže organizace, na jejíž úkor byla smlouva uzavřena, nemůže své závazky hradit ani z prostředků získaných uskutečněným prodejem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000, uveřejněný v časopise Právní rozhledy 6/2000, str. 265). Není nutné, aby se určitá smlouva přímo týkala předmětu činnosti těchto organizací, který je jim společný, může jít o jakoukoli smlouvu, která by byla uzavřena tak, že by jednu z organizací (nebo více z nich) znevýhodnila (rozhodnutí č. 36/2000 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 685/2009, mimo jiné konstatoval, že k naplnění zákonného znaku „na úkor“ u trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona může dojít tím, že pachatel na podkladě smlouvy vyvede majetek a zaměstnance z obchodní společnosti, což vyvolá omezení nebo dokonce ukončení možnosti podnikání konkrétního podnikatelského subjektu. Nevýhodnost takto uzavřené smlouvy, resp. souboru smluv, pak spočívá mimo jiné v tom, že jeden ze subjektů byl takovými smlouvami zbaven majetku, který používal k podnikání, a svých zaměstnanců, čímž mu bylo znemožněno i samotné podnikání. Podle usnesení ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1638/2011, existence protiprávního následku u trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona může spočívat i ve změně majetkové struktury subjektu, na jehož úkor pachatel jednal. Takovým následkem je proto i zjevná nevýhodnost nájemní smlouvy, kterou pachatel uzavřel poté, co nemovitý majetek poškozené osoby vložil do základního kapitálu nově založené obchodní společnosti, v níž současně působil v době spáchání činu. Přitom pro právní kvalifikaci tohoto skutku není z hlediska základní skutkové podstaty rozhodné to, zda poškozený subjekt poskytl druhé smluvní straně plnění či nikoli. Čin musí být spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, jež mohou být materiální i nemateriální povahy, mohou mít jakoukoli podobu (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tz 2/2000), zpravidla se bude jednat o výhody nebo prospěch hospodářské povahy jako např. zlepšení postavení na trhu nebo hmotný zisk (srov. Šámal P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 746 až 747). Trestným činem opatřené výhody mohou záležet například i v tom, že kupujícímu byla poskytnuta možnost splátek kupní ceny, ač jiní zájemci by zaplatili celou kupní cenu najednou (srov. rozhodnutí č. 21/2002-III. Sb. rozh. tr.). Kromě tzv. druhého úmyslu (nebo také úmysl přesahující objektivní stránku či dolus coloratus) je vyžadováno úmyslné zavinění.
