Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 167/2021, ze dne 17. 3. 2021:
Obviněnému nelze přisvědčit, pokud podle jeho názoru s poškozenou nežil po celou dobu, pro niž je mu kladeno za vinu spáchání předmětného zločinu, ve společném obydlí. Naplnění pojmu společného bydlení nebrání, jak správně připomněly jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, že jedna z osob z bydliště odchází za různými záležitostmi nebo společné bydliště krátkodobě opustí a z důvodů tíživých okolností z něj odejde, jestliže se do něj opět zanedlouho vrací a právě pro vzájemný vztah spočívající v uvedené závislosti ve společném bydlení pokračuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 8 Tdo 535/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 898/2020). Jak již bylo uvedeno, pro ukončení společného bydlení je třeba faktického a trvalého, nikoliv pouze formálního a dočasného opuštění společného obydlí.
