Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 80/2016, ze dne 19. 4. 2016:
Odpovědnost pachatele za hospodaření občanského sdružení (spolku) vymezená jeho stanovami je smluvně převzatou povinností opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, neboť stanovy lze považovat za smlouvu sui generis.
Umělý povrch fotbalového hřiště je jen součástí pozemku, na kterém je umístěn, a nikoli samostatnou věcí, takže jako součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu. To platí i v případě, když v důsledku faktického spojení se stala součástí hlavní věci taková věc, která byla původně samostatnou věcí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaný pod č. 4/1992 Sb. rozh. obč.). Právní následky smlouvy o převodu umělého povrchu fotbalového hřiště tak fakticky nemohly nastat a nenastaly, neboť tato smlouva je v důsledku vadně definovaného předmětu převodu neurčitá, přičemž jejím předmětem je plnění nemožné, tudíž podle § 37 odst. 1, 2 obč. zák. je smlouva absolutně neplatná.
