Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 89/2021, ze dne 24. 3. 2021:
Jak již bylo naznačeno, soud prvního stupně vyvodil vinu obviněné z porušení pravidel silničního provozu [§ 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích], když podle jeho závěrů se obviněná nedostatečně věnovala řízení vozidla a nesledovala situaci v silničním provozu a nedbala tak pravidel silničního provozu. Takový závěr nelze akceptovat. Především je třeba zdůraznit, že obviněná odbočovala doleva přes plnou podélnou čáru, což ovšem žádný předpis nezakazuje. Na daném místě totiž nebyla zákazová dopravní značka se zákazem odbočení doleva a obviněná se tak v tomto ohledu nedopustila porušení pravidel silničního provozu. Dále podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, kterými je Nejvyšší soud vázán, dovolatelka zahájila odbočovací manévr v době, kdy vozidlo poškozené neviděla, tedy nikoliv že by jej mohla vidět a přehlédla jej, neboť podle závěrů soudu prvního stupně bylo vozidlo poškozené v době rozhodnutí o odbočení ještě za horizontem. Naznačený závěr vyplývá jednak z úpravy skutku, kterou provedl soud prvního stupně proti podané obžalobě, jednak výslovně z odůvodnění rozsudku.35. Obecně je pak třeba uvést, že pokud soudy nižších stupňů vyvozují vinu dovolatelky mimo jiné z odbočení doleva přes plnou čáru, považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že podle přílohy č. 8 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, platí u podélné čáry (značka V 1a – podélná čára souvislá), že se používá zejména k oddělení jízdních pruhů s protisměrným provozem, k oddělení části řadicích pruhů a k oddělení části odbočovacího nebo připojovacího pruhu od průběžného pruhu. Slouží-li značka k oddělení jízdních pruhů s protisměrným provozem, musí řidič jet vpravo od této značky. Značku je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci. Pro příjezd ke hřbitovu ze směru z jízdního pruhu, po němž přijížděla obviněná, je nutné přes plnou čáru odbočit, což nepředstavuje porušení právního předpisu. Obviněná neporušila tedy pravidla silničního provozu odbočením, jestliže se na daném místě nenacházela zákazová značka, která by odbočení vlevo zakazovala. Takže z tohoto pohledu jsou závěry soudů nižších stupňů nesprávné.
Soudy vinu obviněné dovozovaly z porušení pravidel silničního provozu, konkrétně z ustanovení § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Podle citovaných ustanovení je každý účastník provozu na pozemních komunikacích povinen „chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, …. řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, a dále je povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích“. Pro odbočování je pak nutné vycházet z § 21 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož „řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům….“ A právě pro porušení tohoto pravidla bylo soudy konstatováno zavinění předmětné dopravní nehody dovolatelkou, neboť se podle jejich právních závěrů nevěnovala plně řízení a nedala poškozené přednost, když odbočovala doleva. Nicméně jestliže Nejvyšší soud vychází ze zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, obviněná při svém odbočovacím manévru vozidlo poškozené neviděla a ani vidět nemohla, neboť v okamžiku započetí odbočování bylo vozidlo poškozené jedoucí v protisměru skryté (alespoň z poloviny vidět velmi obtížně) za horizontem, a proto dovolatelka vyhodnotila situaci na pozemní komunikaci jako bezpečnou pro odbočení doleva ke hřbitovu. Dovolatelka tak vzhledem k uvedeným skutečnostem neporušila pravidla silničního provozu a je tedy nutné, aby okresní soud se věcí opětovně zabýval z toho pohledu, zda a jakou důležitou povinnost obviněná porušila. Proto shledal Nejvyšší soud dovolání obviněné důvodné.
