Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 69/2021, ze dne 30. 3. 2021:
Nejvyšší soud proto považoval za vhodné zmínit pouze stručně následující skutečnosti. V daném případě je nepochybné, že nezletilý poškozený byl vyhozen z okna dětského pokoje. Kritické noci spala v tomto dětském pokoji spolu s ním právě obviněná. Dále se v bytě nacházeli otec dítěte M. P. a spolubydlící svědek L. R. Že by dítě mohl vyhodit z okna svědek L. R., lze považovat za vyloučené, není zde jakýkoliv byť náznak motivu. Poté přicházeli v úvahu jako možní pachatelé otec dítěte nebo obviněná. U otce dítěte však opět chyběl motiv, neboť to byl právě on, kdo o ně osobně pečoval a byl na ně velmi silně citově navázán. Ostatně z jeho výpovědi plyne, že popsaný čin nespáchal. U obviněné naproti tomu soud prvého stupně nastínil, že u ní motiv vysledovat lze (viz zejména bod 54. odůvodnění jeho rozsudku), byť jej ve skutkové větě výroku svého rozhodnutí nevyjádřil.
Jestliže obviněná namítla, že vzhledem ke svým fyzickým parametrům by nebyla schopna svého syna z okna vyhodit, pak taková námitka rovněž obstát nemůže. Vždyť byla jistě dostatečně fyzicky vybavena, neboť jak ostatně sama uvedla, provozovala kozí farmu, což s sebou nepochybně neslo značné fyzické nasazení.
Významná je v těchto souvislostech i charakteristika osoby obviněné vykreslená znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, podle něhož jsou mimo jiné u obviněné patrné narcistické rysy, je egocentricky zaměřená na své potřeby a zájmy, na svět pohlíží ze své perspektivy a pohled druhých pro ni není relevantní. V jejím chování byly zjištěny sofistikované manipulativní vzorce. Podle znalce není projednávaný čin v rozporu s její osobností.
