Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 399/2021, ze dne 12. 5. 2021:
Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiného člověka. Nemusí jít však nutně o ukájení pohlavního pudu samotného pachatele a nezáleží na tom, zda v konkrétním případě skutečně dojde k pohlavnímu ukojení (Ščerba, F. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, str. 1516). Spadá sem relativně široká škála forem sexuálních kontaktů. Kromě soulože a s ní srovnatelných forem pohlavního styku je pohlavním stykem třeba i o osahávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození, intenzivnější osahávání intimních míst na těle přes šaty, poskytování tzv. erotické masáže či provádění mírnějších forem sadomasochistických praktik apod. Jako pohlavní styk a trestný čin znásilnění bylo posouzeno i jednání, kdy pachatel oběť osahával na prsou a líbal ji na ústa, uši, krk či prsa (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 4 Tdo 273/2013), jakož i osahávání prsou a osahávání genitálií přes oblečení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 775/2014). O pohlavní styk, a tedy o znásilnění, půjde i tehdy, pokud pachatel svým jednáním směřuje k ukájení pohlavního pudu samotné oběti, která s tím nesouhlasí. I v takovém případě totiž pachatel útočí na objekt trestného činu znásilnění, tj. na svobodu rozhodování v pohlavních vztazích (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 25/2010 Sb. rozh. tr.).
