Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 399/2021, ze dne 12. 5. 2021:
Stavem bezbrannosti je potom též útlý dětský věk, ve kterém nedostatečné rozumové schopnosti brání tomu, aby dítě bylo schopno poznat a vyhodnotit důvody, kvůli kterým by mělo projevit nesouhlas s pohlavním stykem, popřípadě je oběť vzhledem k nízké fyzické a duševní vyspělosti výrazně omezena v možnostech účinných projevů odporu vůči jednání pachatele, zejména pokud pachatel využívá i svého rodičovského postavení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1228/2015). Nelze jednoznačně stanovit určitou obecnou věkovou hranici, jejíž dosažení by (třeba jen zpravidla) znamenalo, že dané dítě již není bezbranné. Je totiž třeba vždy hodnotit rozumové schopnosti dítěte, jeho fyzickou a duševní vyspělost, zejména pak jeho znalosti a povědomí o oblasti sexuality, jakož i další okolnosti, které mohly mít vliv na rozpoznání sexuálního charakteru jednání pachatele, resp. důvodů pro jeho odmítnutí a na možnosti projevení nesouhlasu s pohlavním stykem. Lze nicméně usuzovat, že pokud je cílem sexuálně motivovaného jednání pachatele dítě mladší deseti let, zpravidla bývá na základě výše uvedených kritérií dovozován závěr o tom, že takové dítě bylo bezbranné ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku (Ščerba, F. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, str. 1520).
