Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 388/2021, ze dne 19. 5. 2021:
Nejsou-li splněny podmínky § 211 odst. 5 tr. ř. pro čtení znaleckého posudku, je nutno v hlavním líčení vyslechnout znalce, a jestliže to není možné (např. když znalec zemřel), je třeba přibrat k objasnění otázek uvedených v § 105 odst. 1 tr. ř. jiného znalce, nepostačí-li podání odborného vyjádření (Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2656). Podle § 211 odst. 5 tr. ř. lze přečíst jen znalecký posudek podaný v téže věci, nikoli v jiné trestní věci (a samozřejmě ani v opatrovnické věci). Znalecký posudek opatřený v jiné věci by mohl mít v některých případech povahu jen listinného důkazu v tom smyslu, že by mohl být podnětem k doplnění dokazování či k prověření některého z dosud opatřených důkazů.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud v trestním řízení vznikne potřeba k objasnění podstatné složitější odborné otázky přibrat znalce, je nutné jej přibrat v této věci a poté jej buď v hlavním líčení vyslechnout, anebo případně za souhlasu stran a splnění dalších podmínek znalecký posudek podle § 211 odst. 5 tr. ř. přečíst. Pokud je znalec před soudem vyslýchán, má obviněný (stejně jako další strany řízení) právo klást mu otázky (§ 215 odst. 1 tr. ř.). Je zřejmé, že toto ustanovení při absenci souhlasu obviněného se čtením posudku nelze obcházet tím, že znalecký posudek nebude ve věci vůbec opatřen a místo něho budou zmíněné podstatné otázky zodpovězeny přečtením, respektive pouhým předložením znaleckého posudku z jiné věci (ať již trestní nebo občanskoprávní) jako listinného důkazu s využitím toho, že ke čtení listinného důkazu není nutný souhlas stran. Právě takovým postupem je obviněnému (případně jeho obhájci) znemožněno uplatnění práva klást znalci otázky a tím porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
