Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 367/2022, ze dne 11. 5. 2022:
V další části své argumentace dovolatel zpochybnil kvalitu obhajoby ze strany jeho obhájce. Tyto námitky uplatněné dovolací důvody, ale ani žádné jiné, nenaplňují [srov. zejména znění, navíc neuplatněného, dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Lze nicméně souhrnně uvést, že ústavně zaručené právo na obhajobu (čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) je vybudováno na zcela zřetelné zásadě priority volby obhájce (§ 33 odst. 1 a § 37 odst. 2 tr. ř.), kterou je obviněný oprávněn uplatnit v kterémkoli stadiu neskončeného řízení. Je proto vždy věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu ovšem obviněný nese odpovědnost sám, a již proto není obecný soud oprávněn posuzovat „kvalitu“ obhajoby či „nečinnost“ obhájce, neboť obviněnému nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jíž zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit. Opak by totiž znamenal očividný zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně též jistou – zřetelně nežádoucí a především ústavně nepřípustnou – formu státní kontroly nad jeho výkonem. Obdobně pak platí uvedené i v případech, kdy obviněný svého práva na volbu obhájce nevyužije, tj. tehdy, jde-li o řízení, v němž obviněný ex lege obhájce mít musí, je obecný soud povinen při neuskutečněné volbě obhájce, obviněnému obhájce ustanovit (§ 38 odst. 1 tr. ř.), aniž by však i v takovém případě byl oprávněn na výkon přikázané obhajoby dozírat (srov. k tomu pouze § 37a a § 40a tr. ř. a dále nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III․ ÚS 83/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 688/05, či také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 305/2014).
Není proto úkolem Nejvyššího soudu hodnotit kvalitu realizované obhajoby, navíc kdykoliv v průběhu řízení měl dovolatel právo zvolit si místo ustanoveného obhájce nového postupem podle § 37 odst. 2 tr. ř., což následně ostatně také učinil.
