Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1091/2020:
Objektem trestného činu kuplířství podle § 189 tr. zákoníku je ochrana mravnosti a svobodného rozhodování člověka v sexuální oblasti. Alinea 2 § 189 odst. 1 tr. zákoníku, o niž v posuzovaném případě jde, sankcionuje kořistění z prostituce provozované jiným. Toto jednání je svou povahou obdobnou podílnictví. Kořistěním z prostituce provozované jiným se rozumějí jakékoliv způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jinou osobu, a to za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě vztahu k osobě provozující prostituci. Nejčastěji se jedná o tzv. pasáky, ochránce, řidiče, kteří je za úplatu vozí za zákazníky, či osoby, které poskytují ubytování za účelem prostituce, nebo takové ubytování zprostředkovávají, může se ale jednak i o tzv. vydržovanou osobu. K naplnění znaku „kořistí z prostituce provozované jiným“ se nevyžaduje, aby pachatel výslovně vyžadoval nebo vynucoval hmotný prospěch z prostituce jiného, postačí opakované přijímání úplaty za to, že provozování prostituce umožňuje, a rovněž tak se nevyžaduje, aby pachatel dosáhl určité hranice majetkového prospěchu, zisku (k tomu viz č. 11/1978 Sb. rozh. tr., dále také ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1871, 1872).
Takový výklad pojmu kořistění je akceptován i soudobou judikaturou soudů, nikoliv pouze judikaturou ze 70. let 20. století, jak uváděli obvinění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1045/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1086/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, 8 Tdo 1415/2009, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 7 To 201/2005, aj.), přičemž není pochyb, že recentní judikatura reaguje na soudobou společenskou situaci a aktuální výklad pojmu kořistění vyplývající i z odborné literatury a komentářů.
Podle obviněných nemůže být takový výklad akceptován s ohledem na objekt chráněný předmětným ustanovením trestního zákoníku, který před kořistěním z prostituce jiného chrání jako svůj objekt mravnost (ačkoliv se podle obviněných náhled společnosti na to, co je mravné, značně změnil), a s ohledem na subsidiaritu trestní represe a obviněnými tvrzenou absenci společenské škodlivosti kořistění z prostituce provozované jinými. K tomu je třeba zdůraznit, že byť provozování prostituce samo o sobě není trestným činem, přesto jde o jednání společensky nežádoucí a do jisté míry škodlivé, zejména pokud jde o šíření pohlavních nebo jiných nakažlivých chorob, což už ovšem trestné je. Jednání osob, které prostituci umožňují, je pak společensky nežádoucí, a pokud probíhá v jisté míře předpokládané trestním zákoníkem, jak je vykládán (tedy když pachatel opakovaně přijímá úplaty za umožnění provozování prostituce), pak je i společensky škodlivé. Zájmem státu rovněž je, aby nedocházelo k šíření či bujení prostituce jako zdroje obživy, neboť to ohrožuje zdravé fungování společnosti, což je právě v kolizi s umožňováním provozu prostituce jiným. Nelze opomenout, že ačkoliv kořistěním z prostituce provozované jiným není přímo dotčen objekt svobodného rozhodování v sexuální oblasti, zákaz provozování nevěstinců a kořistění z prostituce směřuje k ochraně i tohoto objektu, když se tím eliminuje podmínky pro vytvoření prostoru pro nucení provozování prostituce a prostoru pro obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, což je velice rozšířený a závažný fenomén i dnešní doby.
Rozhodně nelze souhlasit s obviněnými, že by dnešní společnost nepohlížela na provozování prostituce jako na činnost nemravnou a na osoby provozující prostituci jako na osoby, které provozují podnikatelskou činnost srovnatelnou s každou jinou, běžnou podnikatelskou činnost. Naopak z četných průzkumů, především organizací zaměřených na pomoc osobám provozujícím prostituci – např. ROZKOŠ bez RIZIKA, z. s., zabývajících se postavením osob vykonávajících prostituce, vyplývá, že společnost na osoby provozující prostituci shlíží a nezachází s nimi s dostatečnou důstojností a respektem (viz články Ženy, které poskytují sexuální služby, se setkávají s násilím a nekorektním jednáním ze strany policie a strážníků. Situaci by pomohly řešit zóny tolerance. Rozkosbezrizika.cz [online]. ROZKOŠ bez RIZIKA, o. s., publikováno 16. 6. 2016. Dostupné z: https://rozkosbezrizika.cz/zeny-ktere-poskytuji-sexualni-sluzby-se-setkavaji-s-nasilim-a-nekorektnim-jednanim-ze-strany-policie-a-strazniku-situaci-by-pomohly-resit-zony-tolerance/; Prostituce pod taktovkou hlavního města – komentář Hany Malinové k návrhu pražského zákona o regulaci prostituce. Rozkosbezrizika.cz [online]. ROZKOŠ bez RIZIKA, o. s., publikováno 31. 7. 2013. Dostupné z: https://rozkosbezrizika.cz/prostituce-pod-taktovkou-hlavniho-mesta-komentar-hany-malinove-k-navrhu-prazskeho-zakona-o-regulaci-prostituce/; R-R v médiích: Většina jsou matky samoživitelky, říká Hana Malinová o dnešních prostitutkách. Rozkosbezrizika.cz [online]. ROZKOŠ bez RIZIKA, o. s., publikováno 16. 3. 2018. Dostupné z: https://rozkosbezrizika.cz/vetsina-jsou-matky-samozivitelky-rika-hana-malinova-o-dnesnich-prostitutkach/).
Její samotné provozování však není považováno za společensky tak škodlivé jako kořistění z ní, když právě legálně umožněným kořistěním na prostituci by se enormně rozšiřovaly podmínky pro obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Výklad pojmu kořistění tak, jak byl výše uveden a jak byl učiněn i soudy nižších stupňů ve věci obviněných, tak zcela odpovídá i úmyslu zákonodárce který rozhodl o trestnosti kořistění z prostituce jiného, a cíli, který sledoval, naopak definice pojmu kořistění, kterou předložili obvinění, takovému úmyslu a cíli neodpovídá a ochranu společnosti značně a nepřípustně snižuje.
