Usnesení Nejvyššího soudu jako soudu pro mládež ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. 8 Tdo 414/2026:

Mladistvý, odsouzený za znásilnění nezletilého dítěte, v dovolání tvrdil, že skutková zjištění jsou v rozporu s výpovědí poškozené, protože podle ní měl prsty vnikat jen „na okraj“. Zpochybňoval také, že šlo o pohlavní styk srovnatelný se souloží, a namítal, že odvolací soud nevyslechl jím navržené svědky. Nejvyšší soud dovolání odmítl. Vysvětlil, proč na intenzitě vniknutí prstů v daném případě nezáleželo, protože provinění bylo založeno na orálním pohlavním styku. Zároveň se vyjádřil k tomu, jak se u dětí zneužívá bezbrannost při dlouhodobém sexuálním zneužívání.

Dosavadní průběh řízení

Městský soud v Praze jako soud pro mládež uznal obviněného mladistvého rozsudkem ze dne 23. 6. 2025 (sp. zn. 49 Tm 3/2024) vinným proviněním podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu trestní opatření odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 30 měsíců, a povinnost nahradit v této době podle svých sil způsobenou škodu. Dále mu uložil ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě a povinnost zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy 150 000 Kč. Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež usnesením ze dne 16. 10. 2025 (sp. zn. 1 Tmo 20/2025) odvolání mladistvého podle § 256 tr. ř. zamítl.

Podle skutkových zjištění mladistvý v období od 6. 4. do 10. 4. 2023, pravděpodobně 7. 4. 2023, kdy mu bylo 17 let, vstoupil v domě do ložnice, kde byla nezletilá poškozená, jejíž věk velmi dobře znal. Sundal jí kalhoty a kalhotky, olizoval ji na vulvě, strkal jí prsty do vagíny a poté vyžadoval orální uspokojení. Držel ji přitom za hlavu tak silně, že měla jeho penis „skoro až v krku“. Využil přitom bezbrannosti poškozené dané jejím nízkým věkem, protože až do okamžiku, kdy věc zjistil její otec s manželkou, nevěděla, že jeho požadavky nejsou normální. Podobného jednání se na ní dopouštěl od jejích sedmi let a poškozená nekladla žádnou obranu. Mladistvý byl navíc o sedm let starší a silnější.

Argumentace dovolatele

Mladistvý uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítal zejména:

• Odvolací soud neprovedl výslech jeho matky a jejího partnera a spokojil se s jejich písemnými prohlášeními, což mělo být opomenutím důkazů.
• Závěr, že poškozené strkal prsty do vagíny, je v extrémním rozporu s její výpovědí, podle které je zasouval „ne úplně dovnitř, ale tak prostě trochu na okraj“. Bez invazivního charakteru a simulace soulože nelze podle něj jednání považovat za pohlavní styk srovnatelný se souloží. Šlo o ohmatávání a lízání, a navíc nedosáhl sexuálního uspokojení.
• Není jasné, zda šlo o zneužití bezbrannosti, nebo jen vlivu mladistvého, když poškozená mladistvého před činem minimálně půl roku neviděla.
• Soud prvního stupně nahradil skutková zjištění vlastními hypotézami a vycházel z obžaloby, čímž porušil právo na spravedlivý proces.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout. Upozornila, že zasouvání prstů a lízání vulvy nebylo jedinou praktikou, protože mladistvý poškozenou donutil také k orálnímu styku. Ten je bezpochyby jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží, takže tento znak by byl naplněn i bez ohledu na intenzitu vniknutí prstů.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Nejvyšší soud připomněl, že nestačí formální odkaz na dovolací důvod a obsah námitek musí věcně odpovídat jeho zákonnému vymezení. Důvod podle písm. m) má tři okolnosti. Mladistvý jej relevantně uplatnil v podobě, že odvolání bylo zamítnuto, přestože již v předchozím řízení byl dán důvod podle písm. g).

2. Údajný rozpor s výpovědí poškozené

Nejvyšší soud neshledal žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a důkazy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu podle něj vyplývá přesvědčivý vztah mezi zjištěními a úvahami o důkazech. Mladistvý jen opakoval obhajobu z předchozího řízení, a proto Nejvyšší soud odkázal na odůvodnění soudů nižších stupňů. Takový postup podle něj neodporuje právu na spravedlivý proces, protože judikatura Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu připouští stručné odůvodnění, které přejímá nebo odkazuje na napadené rozhodnutí, pokud je zřejmé, že se soud argumentací skutečně zabýval (rozsudky ve věcech Helle proti Finsku a García Ruiz proti Španělsku; usnesení sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).

Podle Nejvyššího soudu mladistvý přehlédl, že citovaná část výpovědi poškozené („jen na okraj“) se týkala jiného období. Mladistvý se sexuálních útoků na poškozenou dopouštěl dlouhodobě od jejích sedmi let. Soud prvního stupně přitom výrazně ve prospěch mladistvého uznal vinným jen za část jednání z období velikonočních svátků v dubnu 2023. Tvrzení o vniknutí „na okraj“ se podle Nejvyššího soudu vztahovalo k jednání před létem 2022, za které mladistvý odsouzen nebyl. K jednání o Velikonocích 2023 poškozená popsala, že ji po svlečení „začal lízat, strkat prsty do pipinky a dal jí svůj penis do pusy a když jej měla v puse, strkal jí hlavu, aby ho měla skoro úplně až v krku“. K hloubce nebo intenzitě zasouvání prstů se v této souvislosti nevyjádřila. Soud prvního stupně proto neučinil rozhodné zjištění v extrémním rozporu s výpovědí poškozené. Její výpověď navíc nestála osamoceně. Podpořil ji její bratr, vůči kterému mladistvý také směřoval útoky a který se svěřil otci. Teprve po jeho dotazech se pak svěřila i poškozená.

3. Opomenuté důkazy

Odvolací soud zamítl návrh na výslech matky mladistvého a jejího partnera ke zjištění míry ochlupení genitálu mladistvého jako nadbytečný. Jejich písemná prohlášení provedl jako důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř. Podle nich se mladistvý pravidelně holil od svých šestnácti let a měl na penisu výraznou jizvu. Soud tak zjistil skutečnosti, pro něž byl výslech navrhován. Matka byla navíc již vyslechnuta v hlavním líčení u soudu prvního stupně. Poškozená popis ochlupení nevztahovala k poslednímu jednání, ale k útokům obecně, takže její výpověď to nijak nezneprávdivuje.

Nejvyšší soud připomněl, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze neprovedení důkazu odůvodnit třemi důvody: tvrzená skutečnost nemá souvislost s předmětem řízení, důkaz nemá vypovídací potenci, nebo je nadbytečný, protože skutečnost byla již bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena (nálezy sp. zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, I. ÚS 733/01, III. ÚS 173/02). Nešlo proto o opomenuté důkazy.

4. Pohlavní styk srovnatelný se souloží

Nejvyšší soud shrnul, že pohlavní styk zahrnuje zejména soulož a že jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží je takový styk, při kterém nastává situace srovnatelná se souloží. Kritériem srovnatelnosti je způsob provedení a závažnost, kterou je třeba hodnotit i z hlediska psychických i fyzických následků pro oběť. Patří sem zejména orální a anální styk, zasouvání předmětů do ženského pohlavního ústrojí a podle opakované judikatury i manuální masturbace. Jako pohlavní styk se obecně posuzuje i osahávání genitálií a dalších intimních částí těla, pokud nejde o letmé dotyky. Takové jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k němu skutečně dojde, takže u muže nemusí dojít k ejakulaci. Nevýznamné krátkodobé a povrchní vniknutí prstů při povrchovém osahávání genitálu srovnatelné se souloží není, kdežto při hlubokém vnikání prstů lze srovnatelnost provedení i účinku dovodit (usnesení sp. zn. 7 Tdo 432/2014, 8 Tdo 1015/2016 a 4 Tdo 1301/2016). Vždy je třeba zvažovat konkrétní okolnosti.

V posuzované věci ale mladistvý nebyl uznán vinným jen za zasouvání prstů. Teprve pokud by provinění stálo jen na nich, bylo by nutné pečlivě zkoumat hloubku a intenzitu vniknutí. Mladistvý ale poškozenou donutil také k orálnímu styku, kdy jí penis zasunul hluboko do úst a držel ji za hlavu, a sám jí aktivně poskytl orální styk olizováním její vulvy. Šlo o kombinaci více forem jiného pohlavního styku srovnatelného se souloží, ke kterým poškozenou donutil za použití násilí, popřípadě zneužitím její bezbrannosti. Intenzita zasouvání prstů proto na kvalifikaci nemá žádný vliv a výsledné posouzení by bylo totožné, i kdyby k digitální penetraci nedošlo nebo byla jen povrchní. Neejakuloval-li mladistvý, je to nerozhodné, protože jeho jednání jednoznačně směřovalo k pohlavnímu uspokojení.

5. Zneužití bezbrannosti dítěte

Nejvyšší soud nepřisvědčil ani neurčité výtce, že šlo o zneužití vlivu, nikoli bezbrannosti. Soud prvního stupně se naplněním tohoto znaku zabýval velmi podrobně a promítl jej i do skutkové věty. Bezbrannost je stav, ve kterém oběť vzhledem k okolnostem není schopna projevit vůli ohledně pohlavního styku s pachatelem nebo klást odpor jeho jednání (č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.). Na stejném základě stojí i legální definice zneužití bezbrannosti v § 119a tr. zákoníku účinném od 1. 1. 2025. Z provedených důkazů, tedy z výpovědi poškozené, jejího otce a jeho manželky i ze zprávy terapeutky, soud prvního stupně vyvodil, že poškozená nebyla dostatečně duševně vyspělá, aby jednání mladistvého pochopila a projevila nesouhlas. Až do okamžiku, než se věc začala řešit, nevěděla, že jde o něco, co by dělat neměl, protože k tomu docházelo od jejího útlého dětství. Soud také vyloučil nevyzrálost a naivitu mladistvého, protože věk poškozené, která byla součástí jeho rodiny, jistě znal a věděl, že jeho jednání je zakázané.

6. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. sdílí osud ostatních důvodů

Protože je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska důvodů podle písm. g) a h), platí totéž i z hlediska důvodu podle písm. m).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud jako soud pro mládež dovolání mladistvého odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Opravný prostředek proti usnesení není přípustný.

Závěr

Rozhodnutí je užitečné zejména tím, jak oddělilo jednotlivé praktiky, ze kterých se provinění skládalo. Pokud jednání obsahuje orální styk provedený násilím nebo zneužitím bezbrannosti, nezáleží na tom, jak hluboké bylo zasouvání prstů, ani na tom, zda pachatel dosáhl uspokojení. U dlouhodobého sexuálního zneužívání malého dítěte lze bezbrannost dovodit z toho, že dítě nechápe, že jde o něco nenormálního, a nemůže proto klást odpor. Pro obhajobu z rozhodnutí vyplývá, že odkaz na část výpovědi poškozené nestačí, pokud se vztahuje k jinému období než k jednání, za které byl obviněný odsouzen. Soud prvního stupně navíc mladistvého uznal vinným jen za část dlouhodobého jednání z velikonočních svátků 2023, což Nejvyšší soud označil za postup výrazně ve prospěch mladistvého.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz