Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2026, sp. zn. 6 Tdo 405/2026:

Obviněný odsouzený za zločin znásilnění v dovolání tvrdil, že nepoužil násilí a že jednal bez zavinění, protože odpor poškozené nemohl vnímat jako vážně míněný. Nejvyšší soud dovolání odmítil, aniž by se věcně zabýval samotným znásilněním. Důvodem bylo, že obviněný dovolací důvody uplatnil jen formálně a nepředložil žádnou hmotněprávní argumentaci. Rozhodnutí tak názorně ukazuje, jak konkrétní musí dovolání být a co Nejvyšší soud v dovolacím řízení přezkoumává.

Dosavadní průběh řízení

Krajský soud v Ústí nad Labem uznal obviněného rozsudkem ze dne 27. 6. 2025 (sp. zn. 80 T 14/2024) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku zákaz činnosti spočívající ve výkonu pedagogické, výchovné a zájmové činnosti s osobami mladšími osmnácti let na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost zaplatit poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 11. 12. 2024 a se zbytkem nároku ji podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na občanskoprávní řízení.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2026 (sp. zn. 5 To 61/2025) podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, státní zástupkyně i poškozené.

Argumentace dovolatele

Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Namítal zejména:

• že chybí zákonný znak donucení k pohlavnímu styku násilím a že jinou osobu nepřiměl násilím k ničemu,
• že chybí zavinění, protože nemohl poznat, že poškozená bližší vztah odmítá. Poukazoval na online konverzaci z předchozího dne a na chování poškozené během setkání, ve kterém lze podle něj spatřovat „určitou míru spolupráce“. Odstrkování poškozené podle něj nešlo hodnotit jako vážně míněný odpor, ale jako předstíraný,
• že jeho obhajoba nemůže být vyvrácena ani tím, že se u poškozené později vyvinula posttraumatická stresová porucha, protože ta nemusela mít příčinu v jeho jednání.

Důvod podle písm. m) spatřoval v tom, že už v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle písm. h). Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout. Upozornila, že obviněný opakuje námitky, se kterými se soudy už vypořádaly, a že jeho argumentace je skutková, nikoli hmotněprávní. Příčinná souvislost podle ní není vyloučena ani tehdy, pokud se na vzniku následku podílelo více faktorů.

Právní otázky řešené Nejvyšším soudem

1. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněný jen formálně

Nejvyšší soud dovolání shledal přípustným, ale zjistil, že obviněný označené dovolací důvody uplatnil pouze formálně. Dovolací důvod podle písm. h) použil jen v jeho první alternativě, tedy jako tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku. Jeho naplnění ale zakládal v podstatě na popisu některých důkazů a skutkových zjištění nebo na vlastním pohledu na ně. Nevysvětlil přesvědčivě, proč nemohl být naplněn znak násilí ani požadovaná forma zavinění. Neposkytl tak žádnou hmotněprávní argumentaci, na kterou by dovolací soud mohl reagovat. Nejvyšší soud proto jen odkázal na body 241 a 242 odsuzujícího rozsudku k otázce násilí a na body 248 až 260 k subjektivní stránce.

2. V dovolacím řízení neplatí revizní princip

Nejvyšší soud zdůraznil, že se v řízení o dovolání neuplatňuje revizní princip. Rozsah přezkumu vymezuje zásadně sám dovolatel svou argumentací. Podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává Nejvyšší soud napadená rozhodnutí jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání a není povinen z vlastní iniciativy prověřovat bezchybnost řízení nad rámec dovolací argumentace.

Dovolací důvod podle písm. h) vyžaduje podle Nejvyššího soudu podstatně konkrétnější a propracovanější vymezení toho, v čem má nesprávnost hmotněprávního posouzení spočívat. Nepostačí pouhé vyjádření nesouhlasu s hmotněprávními závěry soudu. Dovolání obviněného nesouvisle rekapitulovalo části dokazování, snažilo se pozměnit skutková zjištění a stroze vyjadřovalo nesouhlas s naplněním znaků znásilnění.

3. Příčinná souvislost a vážně míněný odpor jako skutkové námitky

Námitku, kterou obviněný zpochybňoval souvislost mezi svým jednáním a vznikem posttraumatické stresové poruchy u poškozené, označil Nejvyšší soud za spekulativní poznámku skutkové povahy bez propracovanější argumentace. Totéž platí o snaze zpochybnit závěr soudů, že poškozená odpor myslela vážně, když podle něj vykazovala „určitou míru spolupráce“. Tím obviněný pouze modifikoval skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž by vysvětlil rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry.

Takové námitky by nebylo možné podřadit ani pod dovolací důvod podle písm. g), který slouží mimo jiné k napadání skutkových zjištění rozhodných pro výrok o vině. Obviněný jej přitom neuplatnil.

4. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Tento důvod uplatnil obviněný v jeho druhé alternativě, podle které byl odvolací soud povinen odvolání přezkoumat, ačkoli již v předchozím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písm. h). Protože obviněný neuplatnil žádnou námitku odpovídající důvodu podle písm. h) ani jinému dovolacímu důvodu, nemohl být naplněn ani důvod podle písm. m).

Rozhodnutí

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Odůvodnění je podle § 265i odst. 2 tr. ř. stručné a omezuje se na okolnosti vztahující se k důvodu odmítnutí. Opravný prostředek proti usnesení není přípustný, s výjimkou obnovy řízení.

Závěr

Rozhodnutí je výstražným příkladem pro všechny, kdo se odsouzení za závažný trestný čin snaží napadnout dovoláním. Odkaz na zákonný důvod dovolání sám o sobě nestačí. Dovolatel musí v textu dovolání konkrétně vysvětlit, v čem spočívá hmotněprávní vada, a nemůže jen znovu popisovat důkazy nebo prosazovat vlastní skutkovou verzi. Námitky proti tomu, že odpor oběti byl vážně míněn, nebo proti příčinné souvislosti mezi jednáním a následky jsou skutkové a bez důkladné argumentace nezakládají žádný dovolací důvod. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak sdílí osud důvodů, na které navazuje.

Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz