Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 772/2020, ze dne 23. 9. 2020:
Jedná se o doslovné citace z protokolu o výslechu zadrženého ze dne 30. 11. 2019. Uvedený výslech byl ovšem proveden před zahájením trestního stíhání obviněného a v době, kdy obviněný neměl obhájce. Za této situace nemůže být protokol o výslechu zadržené osoby podle § 76 odst. 3 trestního řádu důkazem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 7 Tdo 782/2015), a ani žádné v něm zachycené okolnosti nemohou tvořit skutkový podklad rozhodnutí soudu, pokud nevyplývají z jiných procesně použitelných důkazů. Takto popsané jednání obviněného nelze v projednávané věci dovodit z žádného jiného, ve věci provedeného důkazu.
Jak bylo výše uvedeno, obviněný se ke skutku pod bodem 2. po zahájení trestního stíhání nevyjadřoval, resp. jej popíral. Jedinou výjimkou je jeho vyjádření při vazebním zasedání konaném dne 3. 12. 2019, kdy uvedl, že souhlasí s tím, co je mu kladeno za vinu, oba dva skutky spáchal. Přestože se jedná o doznání obviněného i ke skutku uvedenému pod bodem 2., nelze přehlédnout, že k samotnému skutku se obviněný při vazebním zasedání žádným bližším způsobem nevyjádřil, naopak se ve výpovědi zaměřil na své osobní poměry a snahu přesvědčit soud, aby jej nechal na vánoce doma s rodinou, aby si ji mohl užít, jelikož byl krátce předtím propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se hájil tím, že doznání učinil právě proto, aby byl před vánoci propuštěn ze zadržení. Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení odvolacího soudu, že takové doznání obviněného lze považovat za jednoznačné a věrohodné, protože jeho věrohodnost nelze přezkoumat dalšími věrohodnými důkazy (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/1968 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Nutno ještě znovu podotknout, že obviněný toto naprosto nedostatečné vyjádření ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty žalovaného trestného činu vztáhl k procesně nepoužitelné výpovědi.
