Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tcu 43/2020, ze dne 14. 10. 2020:
Závěrem je však namístě poukázat na dikci § 11 odst. 2 tr. zákoníku (s účinností od 27. 4. 2012), kdy pro účely trestního řízení se na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a to za podmínky oboustranné trestnosti činu. Je tak zřejmé, že českým orgánům činným v trestním řízení nic nebrání v tom, aby na výše označený rozsudek francouzského soudu bez dalšího (tam kde byla splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) nahlížely ex lege jako na odsouzení soudem České republiky, přičemž z opisu evidence Rejstříku trestů vyplývá, že předmětné rozhodnutí je evidováno ve zvláštní části jeho opisu. Pro orgány České republiky činné v trestním řízení je tak snadno zjistitelné a ty z něj mohou v budoucnu případně vyvodit příslušné právní důsledky.