Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1024/2020, ze dne 7. 10. 2020:
Zde je nezbytné zdůraznit, že v dané věci není pochyb o tom, že černé zápisníky vydala svědkyně B. v místě svého bydliště Policii ČR podle § 78 odst. 1 tr. ř., přičemž je stěžejní, že do bytu svědkyně se Policie dostala na základně explicitního souhlasu svědkyně B. V souvislosti s vydáním věci je třeba uvést, že účelem vydání věci je zajištění věci důležité pro trestní řízení. Za takové věci je proto nutno považovat především listinné a věcné důkazy. Vydání takové věci se děje na podkladě výzvy, která má formu opatření, přičemž se nevyžaduje písemná forma výzvy, postačuje ústní výzva. O převzetí vydané věci mají policejní orgány povinnost sepsat protokol o převzetí věci podle § 78 odst. 5 tr. ř. V posuzovaném případě ovšem policejní orgán napsal pouze úřední záznam o předaných černých blocích ze dne 3. 8. 2018 (viz č. l. 471–472). Lze připustit, že takovýto postup policejního orgánu je určitým formálním pochybením, avšak lze mít za to, že toto pochybení nedosáhlo ústavně právní roviny, když i judikatura Ústavního soudu připouští, že případné nedostatky protokolu lze napravit např. výslechem osob, které se úkonu, kterého se protokol týká, účastnily (např. domovní prohlídky). Zde je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně tuto vadu napravil, když v hlavním líčení k této skutečnosti vyslechl svědkyni B., která potvrdila, že po vstupu Policie do jejího bytu jí vydala dobrovolně věci, které si u ní nechal obviněný, tedy dva notesy. Tato její výpověď je pak v souladu s obsahem úředního záznamu, který byl sepsán Policií ČR dne 3. 8. 2018 (č. l. 471).
