Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1024/2020, ze dne 7. 10. 2020:
Pokud se týká skutečnosti, že policejní orgán vstoupil do bytu svědkyně bez příkazu k domoví prohlídce podle § 83 tr. ř., tak je třeba uvést, že z výpovědi svědkyně B. vyplývá, že policejní orgán do svého bytu pustila dobrovolně. Za takové situace policejní orgán ke vstupu do bytu svědkyně nepotřebovala příkaz k domovní prohlídce, když příkaz k domovní prohlídce je zajišťovacím úkonem, který umožňuje zásah do práv a základních svobod, které jsou zaručeny Ústavou, Listinou základních práv a svobod a vyhlášenými mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, kterými je česká republika vázána, přičemž orgán je oprávněn provést tento úkon po předchozí marné výzvě. Tedy za předpokladu, že výslechem osoby nedosáhnul dobrovolného vydání věci (viz přim. nález Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 376/14-1). Při použití tohoto zajišťovacího úkonu se uplatňuje princip přiměřenosti, ze kterého vyplývají dva požadavky – subsidiarity a minimalizace. Zajišťovací úkon je tak možné použít pouze, pokud nelze jeho účelu dosáhnout jinými prostředky bez zásahů do práv a svobod osob, a současně je možné je aplikovat pouze v nejnutnější možné míře.
Jak již bylo naznačeno, domovní prohlídka je konkrétně zajišťovacím úkonem, jež zasahuje do nedotknutelnosti obydlí. V posuzovaném případě je však třeba akcentovat, že k takovému zásahu nedošlo, neboť k domovní prohlídce bytu svědkyně nedošlo, tato Policii ČR do svého bytu pustila dobrovolně. Nejednalo se tedy o domovní prohlídku, a proto k tomuto vstupu Policie nepotřebovala odpovídající příkaz. Je tomu tak proto, že institut příkazu k domovní prohlídce podle § 82 a násl., jak již bylo naznačeno, má zajistit ochranu ústavně garantovaných práv zakotvených v čl. 12 odst. 1 Listiny, podle které bydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. V dané věci ovšem k zásahu do ústavně garantovaných práv svědkyně nedošlo, když tato vyjádřila se vstupem do svého obydlí souhlas, což nakonec odpovídá znění čl. 12 odst. 1 Listiny, které nedotknutelnost obydlí váže na nesouhlas toho, kdo v obydlí bydlí. Jinak vyjádřeno, policejní orgán do bytu svědkyně nevstupoval proti její vůli, nýbrž na základě jejího souhlasu, takže svědkyně se nebyla nucena podrobit vůli státu, když právě v takovém případě je k ochraně osoby, do jejichž ochrany domovní svobody je zasahováno, určen primárně institut příkazu k domovní prohlídce. V předmětné trestní věci tedy svědkyně nevydala věci v rámci domovní prohlídky v jejím bytě, nýbrž je dobrovolně vydala poté, co policejní orgán dobrovolně do svého bytu vpustila. Je tedy nutno konstatovat, že předmětné deníky orgány činné v trestním řízení nezískaly na základě donucení aktu státní moci, ale na základě vlastního rozhodnutí svědkyně. Byť to obviněný nenamítá, považuje Nejvyšší soud ještě za vhodné uvést, že obviněný v bytě svědkyně v daném období již trvale nebydlel, tento trvale opustil, včetně věcí, které tam zanechal, a proto vstupem policejních orgánů do daného bytu nedošlo ani k porušení práva obviněného na nedotknutelnost obydlí.
