Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1000/2020, ze dne 27. 10. 2020:
„Zamlčením podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy“ ve smyslu ustanovení § 210 tr. zákoníku je i zamlčení (přes výslovně vznesený dotaz pojišťovny), že pojištění shodného typu již obviněný uzavřeno měl. Soud prvního stupně v těchto souvislostech podrobně odůvodnil oprávněný zájem pojišťoven na znalosti pravdivého stavu věci a na možnosti tak náležitě reagovat v procesu uzavírání pojistné smlouvy. Relevantní a pravdivé údaje obviněného totiž nutně musely vést k závěru o vysokém pojistném riziku, neboť byl např. pojištěn několikanásobně na tutéž pojistnou událost – úraz – s předpokládaným pojistným plněním cca desetinásobně překračujícím jeho pojišťovaný reálný příjem. Tato naddimenzovanost pojištění logicky vyústila v čerpání pojistného plnění v četných případech a soud správně uzavřel, že jiný účel od počátku ani neměla (obviněný utrpěl v období 3 roků celkem 10 úrazů, za něž vyinkasoval 826 000 Kč, což při zápočtu plateb pojistného představuje čistý zisk cca 586 000 Kč). Samozřejmě při znalosti pravdivých údajů by poškozené pojišťovny pojistnou smlouvu neuzavřely, popř. by tak učinily, avšak za zcela jiných, pro obviněného nesrovnatelně méně příznivých smluvních podmínek. Tyto závěry platí nezávisle na (obviněným akcentované a soudy nezpochybňované) možnosti podle platné občanskoprávní úpravy uzavřít více smluv o obnosovém pojištění, aproboval je ve svém rozhodnutí též odvolací soud a Nejvyšší soud se s nimi plně ztotožňuje.
Lze pouze doplnit a zopakovat, že trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy. Z charakteru formulované dovolací námitky vyplývá, že obviněný v zásadě zpochybnil naplnění zákonného znaku „zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy“ tím, že má možnost uzavřít více srovnatelných pojistných smluv. Tím de facto zpochybnil, že šlo o údaje podstatné. V případě opodstatněnosti takové námitky by nebyl naplněn soudy dovozený a výše uvedený zákonný znak, z nějž vyplývala právní kvalifikace jednání obviněného podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z toho plyne, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil relevantně. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
Je nesporné, že spočívá-li jednání pachatele trestného činu pojistného podvodu v tom, že určité údaje zamlčí, pak je nutné, aby šlo o podstatné údaje. Musí jít o takové údaje, které jsou nějak relevantní pro sjednání pojistné smlouvy nebo pro nárok uplatněný z pojistné smlouvy. Zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy ve smyslu § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může spočívat mimo jiné v zatajení skutečnosti, že pachatel nebo někdo jiný, v jehož prospěch se sjednává, resp. bylo sjednáno pojištění, je již pojištěn pro případ stejné pojistné události u jiné pojišťovny (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1080/2018). Duplicitní či vícenásobné pojištění u jiných pojišťoven může pojišťovně signalizovat zvýšenou míru rizika, že pojistná událost skutečně nastane a že pojišťovna bude povinna poskytnout pojistné plnění. Zjišťuje-li pojišťovna prostřednictvím písemných dotazníků, u nichž vyžaduje pravdivé a úplné odpovědi, mj. i to, zda osoba, o jejíž pojištění jde, má sjednán stejný typ pojištění i u jiných pojišťoven, je třeba uznat, že tím zjišťuje údaj, který je pro ni důležitý a který může sám o sobě nebo ve spojení s jinými údaji ovlivnit rozhodnutí pojišťovny, zda uzavře pojistnou smlouvu, jaké budou sjednané podmínky (např. výše pojistného, částka pojistného plnění) apod. Ustanovením § 210 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu pojistného podvodu je chráněno právo pojišťovny na to, aby takové rozhodnutí učinila se znalostí skutečného stavu, tzn. na podkladě pravdivých údajů od osob, o jejichž pojištění jde (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008, publikované pod č. TR NS 44/2008- T 1074).
V daném případě šlo bezesporu o zatajení podstatných údajů, neboť jejich význam byl v tom, že by příslušné pojišťovně signalizoval, že jde o vícenásobné pojištění téže pojistné události, což by mohlo vyvolat potřebu zvlášť obezřetně ověřit její okolnosti. Otázka, jak by pojišťovna s tímto údajem dále naložila, již není z hlediska naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu rozhodná. Podstatné je, že bylo dotčeno právo pojišťovny na to, aby jí byl sdělen uvedený podstatný údaj, který pojišťovna zjišťovala ve spojitosti s likvidací pojistné události.
V posledně citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále připomněl, že z postavení pojišťoven vyplývá, že jako podnikatelské subjekty se musí při uzavírání obchodů řídit i zásadami obezřetnosti. Je proto logické, že před uzavřením pojistné smlouvy zvažují míru pravděpodobnosti případné budoucí pojistné události, a tím i míru rizika, že jim vznikne povinnost poskytnout pojistné plnění. Úvahy pojišťoven o míře rizika vzniku budoucí pojistné události, a tím i o míře rizika jejich plnění se řídí řadou různých hledisek, mezi něž logicky spadá i otázka, zda osoba, s níž má být uzavřena pojistná smlouva, má stejný typ pojištění sjednaný i u dalších pojišťoven, o kolik pojišťoven se jedná, které to jsou apod. Na straně pojištěného je zřejmé, že sjedná-li si stejný typ pojištění u více pojišťoven, což zároveň zpravidla znamená, že do pojištění vloží větší prostředky, logicky to vzbuzuje úvahu o tom, že taková osoba sama považuje vznik pojistné události za více pravděpodobný, že pojistnou událost považuje ve zvýšené míře za možnou nebo že pojistnou událost očekává.
