Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 985/2020, ze dne 30. 9. 2020:
Obchodní společnost, byť 100 % jejího obchodního podílu vlastní jediný společník, tvoří zcela samostatnou entitu, majetkově nezávislou na majetku společníka, společnost a společník jsou dvěma samostatnými a rozličnými subjekty (k tomu např. rozhodnutí č. 18/2006, č. 26/2007 a č. 41/2010-II. Sb. rozh. tr.). Tedy pokud byla hotovost zapůjčena obchodní společnosti S. jako společnosti s ručením omezeným (právnické osobě), měl ji obviněný zanést do účetnictví této obchodní korporace a naložit s ní způsobem uvedeným ve smlouvě o půjčce. Nejednalo se o půjčku pro obviněného jako fyzickou osobu, ten v závazkovém vztahu vystupoval za uvedenou obchodní společnost jako její jednatel, jejím jménem a na její účet. Obviněný měl svěřenou hotovost opatrovat a spravovat, užít ji ku prospěchu uvedené obchodní společnosti, což ale neučinil, naopak si hotovost, která pro něj jako pro fyzickou osobu byla věcí cizí, ponechal a naložil podle své vůle ku svému vlastnímu prospěchu, tedy si ji přisvojil, o tuto částku se tak i obohatil, a to právě na úkor poškozené obchodní společnosti. Obviněný tím způsobil na majetku poškozené značnou škodu [§ 206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku], jíž se až do 30. 9. 2020 rozuměla škoda dosahující výše nejméně 500 000 Kč ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku (po novelizaci uvedeného ustanovení zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020 jde o částku nejméně 1 000 000 Kč, avšak tato nová úprava se v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku neužije, protože se přezkoumává správnost užití právních předpisů soudy nižších stupňů platných a účinných v době jejich rozhodování, jímž se trestní stíhání končí – viz § 2 odst. 1 tr. zákoníku a přiměřeně k tomu např. rozhodnutí č. 48/2011 Sb. rozh. tr.).
