Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1037/2020, ze dne 4. 11. 2020:
Podvodně vylákané finanční prostředky nemohou být předmětem započtení proti pohledávce pachatele trestného činu podvodu za poškozeným. Podvodné vylákání finančních prostředků totiž není prostředkem uspokojování jakýchkoliv pohledávek, bez ohledu na to, zda tyto pohledávky jsou po právu či nikoliv. Výši škody coby kvalifikační znak přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku proto soudy v nyní projednávané věci stanovily zcela správně, když za tuto škodu považovaly celou částku, kterou v omylu jednající poškození zaslali na bankovní účet druha obviněné.
