Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 802/2020, ze dne 22. 10. 2020:
Úvodem je vhodné připomenout (srov. v tomto rozhodnutí již citované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, uveřejněné pod č. 11/2007 Sb. rozh. tr., a komentářová literatura), že za hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku se považuje skupina osob alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná, směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Jde o v určité míře organizovanou a strukturovanou skupinu osob, která má alespoň zřetelné kontury, společné postoje a orientaci zaměřenou na dosažení některého v § 403 odst. 1 tr. zákoníku uvedeného cíle. Pro naplnění znaků posuzované skutkové podstaty je ovšem nutné, aby hnutí existovalo v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval. Proto je třeba hitlerovský nacismus považovat za hnutí zaniklé, byť nachází své vyjádření v celém proudu nejrůznějších neonacistických uskupení vyznačujících se tím, že glorifikují nejen jeho ideje, ale i jeho představitele z období 2. světové války. Na druhou stranu existujícím hnutím může být i takové hnutí, které navazuje v modifikované podobě na již neexistující hnutí, pokud využívá ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů již zaniklého hnutí. Je tak třeba odlišit existující neonacistické hnutí od konkrétního nacistického hnutí v jeho historické, dnes již neexistující podobě. Nutno doplnit, že pachatel může svým jednáním spáchaným v České republice podporovat nebo propagovat hnutí existující v cizině nebo naopak.
Propagaci hnutí lze definovat jako jednání, kterým se pachatel (buď sám, nebo za účasti dalších osob) snaží toto hnutí uvádět ve známost, šířit jeho ideologii mezi lidmi. Propagace může být uskutečňována jak přímo (veřejné oslavování a vyzdvihování hnutí, hlásání jeho ideologie, tezí a cílů), tak i nepřímo (prostřednictvím publikace či jiného uveřejňování názorů, záměrů, ideologie takového hnutí, ale i prostřednictvím filmů, knih, obrazů či jiných uměleckých děl). Na rozdíl od pouhého projevu sympatií, postihovaného podle subsidiárního § 404 tr. zákoníku, zde musí existovat úmysl pachatele takovým jednáním ovlivnit další osoby. Trestní zákon ve výčtu znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 403 však nepožaduje zjištění konkrétního ovlivnění některého z existujících extremistických hnutí jako následku trestného jednání pachatele, nýbrž postihuje již samotný fakt podpory a propagace hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť.
Z hlediska subjektivní stránky je třeba, aby pachatel znal alespoň v obecných rysech povahu jím propagovaného nebo podporovaného hnutí, věděl, že jde o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, a chtěl tímto svým jednáním toto hnutí podporovat nebo propagovat, popř. byl srozuměn s tím, že jeho jednání takové hnutí podporuje nebo propaguje. Přitom nebude nutné, aby pachatel byl přímo členem takového hnutí nebo byl se členy hnutí v bezprostředním kontaktu, ale bude postačovat jeho vědomost o existenci hnutí a srozumění s tím, že svým jednáním ho podporuje či propaguje, tj. přispívá svým jednáním k jeho činnosti či jednotlivým aktivitám, ovlivňuje jeho stávající či potenciální členy.
