Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 30/2020, ze dne 4. 11. 2020:
Stížnost obviněného byla tudíž podána v zákonem stanovené lhůtě. Obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody a odsouzeným zákon umožňuje podání učinit u ředitele věznice, kde je ten, kdo podání činí, v trestu [§ 60 odst. 4 písm. d) tr. ř.]. Prováděcí předpisy v této souvislosti konkretizují, že podmínky stanovené zákonem jsou naplněny, je-li takové podání předáno pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby ČR. I podle dlouhodobě ustálené judikaturní praxe (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4. 8. 1977, sp. zn. 1 Tz 36/77, publikován pod č. 67/1978 Sb. rozh. tr.) lhůta k podání odvolání obviněným, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, je zachována též tehdy, odevzdal-li obviněný písemně provedené odvolání ve lhůtě příslušnému vychovateli věznice, v níž odpykává uložený trest odnětí svobody. Uvedený princip, podle něhož obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody nemá plnou kontrolu nad svojí korespondencí, zejména nad tím, zda a kdy bude jeho zásilka podána k poštovní přepravě, a nelze mu tak přičítat, že příslušný pracovník Vězeňské služby ČR stížnost nepodal v zákonné lhůtě k poštovní přepravě, je trvalou součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 Tz 103/2009, a ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 8 Tz 27/2016).
