Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1250/2020, ze dne 9. 12. 2020:
Přihlížet nebylo možno ani k té části dovolacích výhrad obviněných, jejichž prostřednictvím označují postup soudu prvního stupně za odporující ustanovení § 2 odst. 4, 5 a § 93 odst. 1 tr. ř., neboť tato tvrzení jsou ryze procesního charakteru a jako taková zvolený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Přes výše uvedené je ovšem vhodné zmínit, že: „nahlédnutím se rozumí krátkodobé zpřístupnění a reprodukce textu, nikoli však čtení celé předem připravené výpovědi obviněného a neznamená ani, že by poznámky, resp. předem napsaná výpověď obviněného mohla nahradit jeho výslech a být použita například jako listinný důkaz (§ 112 odst. 2). Poznámky se zpravidla nezakládají do spisu, a pokud ano, stává se tak na výslovnou žádost obviněného, ovšem jejich důkazní hodnota je pochybná. Jak žádost o nahlédnutí do poznámek, tak vlastní rozhodnutí o nich, nahlédnutí vyslýchaného i vyslýchajícího musí být zanesena do protokolu o úkonu (§ 55 a násl.)“ (viz FENYK, Jaroslav. § 93 (Právo obviněného nahlížet do poznámek, zjišťování pravosti rukopisu). In: DRAŠTÍK, Antonín, Jaroslav FENYK aj. Trestní řád: Komentář [Systém ASPI]). Za situace, kdy předsedkyně senátu poučila obviněného, že poznámky je třeba předložit soudu k nahlédnutí a zároveň jej upozornila, že je povoleno nahlížet pouze do poznámek a nikoliv číst celou výpověď a písemné vyjádření bylo založeno do spisu, nelze za takových okolností shledávat v daném jednání soudu porušení práva na obhajobu nebo práva na spravedlivý proces.
