Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1250/2020, ze dne 9. 12. 2020:
K námitce nesprávné právní kvalifikace trestnému činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, je vhodné uvést, že přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací, v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Získáním přístupu se rozumí takové jednání, které umožní pachateli volnou dispozici s počítačovým systémem nebo nosičem informací a využití jeho informačního obsahu. Získat takový přístup lze oprávněně i neoprávněně. Nezáleží ani na důvodu, který vedl k získání přístupu (náhoda, plnění pracovních úkolů, využití počítače pro zábavu, odcizení nosiče informací atd.). Nosičem informací se rozumí jakýkoli nosič dat v informační technice, tedy materiál, do kterého nebo na který lze zaznamenávat („zapsat“) data a z kterého lze data zpět získat („přečíst“) – např. pevný disk (tzv. „HDD“ nebo „hard disk“), operační paměť (tzv. RAM), disketa, CD-R, CD-RW, DVD-R, DVD+R, DVD-RW, DVD+RW, Blu-Ray, USB key, mobilní telefon (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, 2308 s.).
Obviněný J. K. se stíhaného přečinu dopustil podle odsuzujícího rozsudku prvního stupně tím, že v minulosti učinil neoprávněné vstupy do počítačových databází, užívaných Policií ČR, ve svůj prospěch, spočívající v získání informací k subjektům, ze kterých činil výběr při realizaci dodávky plastových oken v místě svého trvalého bydliště. A získal tak neveřejné informace, které mu posloužily při výběru dodavatele této zakázky. Odvolací soud se pak s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil a v bodě 22 svého rozhodnutí mimo jiné doplnil, že: „v tomto případě své jednání omlouvá srovnáním s jinými jím prověřovanými kauzami a ochranou svých finančních prostředků, aby se nestal další z poškozených osob. Tato bagatelizace jeho jednání, však nemohla obstát…tímto svým jednáním směřoval k získání prospěchu pro svou osobu.“ I Nejvyšší soud uzavírá, že jestliže obviněný získal informace k určitým právnickým osobám, které nebyly veřejně přístupné a ani on k nim neměl jako příslušník policie přístup, přičemž dané informace využil ke svému vlastnímu a neoprávněnému prospěchu, došlo tak k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Nelze ani souhlasit s tvrzením obviněného, že šlo o jednání, které mělo nulovou společenskou škodlivost, a to právě za situace (jak ostatně zmínily i oba soudy nižších stupňů), kdy se daného závadného jednání dopustil jako příslušník policie. Za situace, kdy bylo soudy nižších stupňů prokázáno, že obviněný K. neoprávněně nakládal s informacemi získanými z informačního systému ETŘ [privátně je použil pro svoji potřebu – viz bod 4, zneužil v případě předání obviněnému A.], pak lze stěží akceptovat námitku obviněného, že nebylo při rozhodování přihlíženo k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1513/2017.
