Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1108/2020, ze dne 25. 11. 2020:
K výkonu trestu zákazu činnosti Nejvyšší soud v obecné rovině uvádí, že tento počíná běžet zásadně okamžikem právní moci rozsudku, jímž byl uložen (srov. rozhodnutí publikované pod č. 8/1969 Sb. rozh. tr.), ledaže by již v tomto okamžiku pachatel reálně vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, a doba výkonu trestu zákazu činnosti by tudíž s ohledem na § 74 odst. 1 tr. zákoníku běžet nemohla. Podle § 74 odst. 1, věta před středníkem tr. zákoníku se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody. Toto ustanovení tak svým zněním vytváří překážku, pro kterou se doba výkonu trestu zákazu činnosti „staví“ po dobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Smyslem této zákonné překážky je, aby trest zákazu činnosti naplnil svůj zákonem předpokládaný účel spočívající v zabránění pachateli vykonávat činnost, v souvislosti s níž se dopustil trestného činu, za který mu byl trest zákazu činnosti uložen, a která mu dává příležitost k páchání další obdobné trestné činnosti. Je proto logické, že doba výkonu trestu zákazu činnosti v průběhu skutečného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody neběží (srov. též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 949), neboť ze samotné povahy výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve vězeňském zařízení vyplývá, že je faktickou překážkou výkonu zakázané činnosti (výjimkou by mohly být pouze činnosti ve smyslu § 73 odst. 3 tr. zákoníku, jež mohou vězni vykonávat rovněž v rámci výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody), a výkon trestu zákazu činnosti za současného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody by proto ztratil své opodstatnění. Z uvedených důvodů nutno § 74 odst. 1 tr. zákoníku vykládat tak, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává pouze doba skutečného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tzn. doba, po kterou se odsouzený fyzicky nachází v některém ze zařízení příslušných k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Výkon trestu zákazu činnosti není staven ve smyslu citovaného ustanovení, jestliže je obviněný v jeho průběhu vzat do vazby (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 12/2000 Sb. rozh. tr.), což však neplatí pro případy, že následně je doba strávená ve vazbě po odsouzení obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody započtena soudem do doby výkonu trestu odnětí svobody (§ 92 odst. 1 tr. zákoníku, § 334 odst. 1 tr. ř.). Pak se totiž jedná o výkon trestu odnětí svobody ve smyslu omezení uvedeného v § 74 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 1569/13). O tento právní názor se ostatně opíral také soud prvního stupně, který explicitně konstatoval, že byl-li obviněný v některých jím rekapitulovaných trestních věcech ve vazbě, pak doba strávená ve vazbě byla vždy započtena do uloženého trestu odnětí svobody. Tato výchozí úvaha jej pak vedla k závěru, že obviněný vykonal trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložený mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 2 T 98/2006, až dne 4. 3. 2019.
