Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1176/2020, ze dne 18. 11. 2020:
Podstatnější je námitka, že znalkyně psychiatrička MUDr. M. H. zpracovala jak znalecký posudek na osobu obviněného, tak znalecký posudek týkající se duševního stavu poškozené (včetně následků činu na jejím psychickém zdraví), a že byla tudíž podjatá. Touto námitkou se zabýval již odvolací soud v odst. 35 a 36 odůvodnění svého rozsudku a Nejvyšší soud se s jeho závěry v zásadě ztotožňuje. Skutečně není vyloučeno, aby znalec podal v téže věci dva znalecké posudky, a bez dalšího není vyloučeno ani to, že týž znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podá v určité trestní věci jak znalecký posudek o duševním stavu obviněného, tak o duševním stavu poškozeného, pokud ovšem nejsou dány konkrétní důvody k vyloučení znalce. Odvolací soud také připomněl, že námitky proti opatření policejního komisaře o přibrání znalkyně MUDr. M. H. k posouzení i duševního stavu poškozené byly obviněným uplatněny již v průběhu přípravného řízení a bylo o nich procesním způsobem rozhodnuto ve smyslu § 105 odst. 3 tr. ř. státním zástupcem (č. l. 138), přičemž o tomto postupu byl obviněný vyrozuměn.
Pokud by bylo bez dalšího považováno za vyloučené, aby znalec podal v téže věci dva znalecké posudky, včetně podání posudku jak o duševním stavu obviněného, tak o duševním stavu poškozeného, šlo by o zpochybnění zmíněné profesionality a nestrannosti znalce. Je sice pravda, že je třeba brát v úvahu (podobně jako u orgánů činných v trestním řízení) i objektivní hledisko, tj. zda bez ohledu na subjektivní vztah znalce k věci mohou s ohledem na nějaké objektivní okolnosti existovat legitimní a objektivně podložené pochyby o znalcově nestrannosti, neboli zda by informovaná a rozumná osoba vnímala daného znalce jako nestranného. V daném případě (podání dvou zmíněných typů znaleckých posudků v téže trestní věci) však ani z tohoto hlediska není nutno nestrannost znalce bez dalšího zpochybňovat. Znalec psychiatr v takovém případě neposuzuje věrohodnost obviněného ani jeho výpovědi, nýbrž podstatou znaleckého posudku je – zjednodušeně řečeno – vyšetření duševního zdraví obviněného, stanovení případné psychopatologie a posouzení, zda byly u něho ve vztahu k předmětnému činu zachovány schopnosti rozpoznat nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládat, případně zda je jeho pobyt na svobodě z psychiatrického hlediska nebezpečný a zda je indikována nějaká forma ochranného léčení. Ve vztahu ke stíhanému skutku se znalec vyjadřuje jen podmíněně, tj. za předpokladu, že bude obviněnému prokázán. Také u poškozeného znalec psychiatr posuzuje – kromě následků na jeho psychickém zdraví – v podstatě psychiatrickou anamnézu a psychopatologii, nikoli přímo otázky věrohodnosti poškozeného a jeho výpovědi (této otázky se zpravidla týká jen posouzení, zda z psychiatrického hlediska je poškozený schopen správně vnímat a reprodukovat události). Nejde tedy o situaci, v níž by se závěry obou znaleckých posudků podaných týmž znalcem dostávaly do polohy vzájemné přímé konfrontace a případných rozporů.
