Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1219/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný byl uznán vinným z dvojnásobného zločinu loupeže. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v případě obviněného D. nebyly shledány žádné polehčující okolnosti. Jeho doznání jako polehčující okolnost nelze brát v potaz. Jednak vypovídal poněkud odlišně a jeho stanovisko navíc není ani doznávající, když celou událost popisuje jako konflikt a nikoliv loupež. Jako okolnost přitěžující nelze být brána skutečnost, že se trestné činnosti dopouštěl ze ziskuchtivosti, jelikož tento prvek je již obsažen v jednom ze znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku. Na druhou stranu k okolnosti přitěžující lze přičíst skutečnost, že trestný čin pod bodem 1) rozsudku Krajského soudu v Ostravě, spáchal vůči starší osobě a navíc ženě. Ačkoli obviněný nebyl dosud ve výkonu trestu a následky jeho činu nejsou nijak mimořádně intenzivní, nelze přehlédnout skutečnost, že se skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku dopustil bezprostředně poté, co mu bylo sděleno obvinění ze skutku pod bodem 1), což svědčí o vyšším stupni narušení obviněného a o menších možnostech jeho resocializace. Za těchto okolností tedy odvolací soud vyměřil obviněnému trest odnětí svobody v jedné třetině zákonné trestní sazby. Lze uzavřít, že trest, který byl obviněnému D. uložen, je trestem přiměřeným a odpovídá všem zjištěným okolnostem. Výhrady uplatněné obviněným tak není možno mít za důvodné.
