Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1297/2020, ze dne 15. 12. 2020:
Obviněný spáchal skutek, kvalifikovaný jako přečin výtržnictví, již dne 21. 10. 2018, přičemž za něj byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 26 T 121/2019, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, pod pojem, že pachatel spáchal čin „opětovně“, lze zahrnout jakýkoli případ opakování určitého trestného činu týmž pachatelem. Nevyžaduje se, aby pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen či potrestán, není důležitá ani povaha dřívějšího odsouzení (např. je nevýznamné, že ohledně něj již platí fikce neodsouzení) a ani okolnost, zda jde jen o pokus či přípravu tohoto trestného činu. Z hlediska naplnění znaku „opětovně“ je rovněž irelevantní délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího činu, který pachatel nyní opakoval, popřípadě délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3324; obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 84/2011). Rovněž může jít i o čin, pro který obviněný nebyl odsouzen jiným rozsudkem, a tedy se může jednat o opětovně spáchaný čin i v téže trestní věci, v níž jsou posuzované dva skutky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 919/2017). Pro úplnost lze rovněž doplnit, že obdobně i u dalších trestných činů, u kterých je pro posouzení jednání podle kvalifikované skutkové podstaty třeba naplnění znaku spáchání činu „opětovně“, se pod tímto pojmem rozumějí případy, kdy pachatel stejný trestný čin (např. trestný čin vraždy či trestný čin těžkého ublížení na zdraví) opakuje, tedy především souběh trestných činů, a rovněž tak není třeba, aby za takový čin byl již pravomocně odsouzen (srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1476 či s. 1535). Z uvedeného je tedy zřejmé, že závěry soudu prvního stupně stran naplnění znaku opětovnosti při spáchání přečinu výtržnictví byly správné, zatímco postup odvolacího soudu Nejvyšší soud shledal vadným.