Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1135/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Škodou je újma, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, ať již ve formě naturální restituce, nebo v penězích (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu č. 55/71, s. 151 Sb. rozh. obč.). Z § 2894 obč. zák. vyplývá, že zatížení jmění dluhem je škodou (srov. též Vážný 6893 nebo Vážný 15636). Jde zde o skutečnou škodu, kterou není jen snížení aktiv, ale též zvýšení pasiv. V takovém případě vzniká poškozenému právo na to, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu [srov. HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1690]. Z výše uvedeného zákonného vymezení je zřejmé, že i zatížení jmění poškozeného dluhem, jak je tomu v posuzovaném případě, navíc fiktivním a neoprávněným, představuje škodu ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku. Nevznikají proto pochybnosti, že obviněný popsaným jednáním zatížil jmění poškozených dluhy, které byly obě ženy povinny splatit bez ohledu na to, zda se domohou odpovídajícího plnění na obviněném, či nikoli.
