Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 992/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Obydlím se ve smyslu § 133 tr. zákoníku rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Ochrana se vztahuje na ty prostory, které uživatel drží k bydlení, tj. kde má svou domácnost a své soukromí. Záleží tedy na způsobu užívání, nikoli na konstrukci stavby či jiného zařízení pro ubytování. Tímto ustanovením je chráněn jakýkoli oprávněný uživatel, zejména nájemce domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, tedy nejen vlastník, a to proti komukoli (srov. R 30/1965). Chráněn je i hotelový pokoj, a proto násilné vniknutí do hotelového pokoje určeného k přechodnému ubytování občana zasahuje do domovní svobody ubytovaného občana a naplňuje formální znaky trestného činu porušení domovní svobody podle § 178 odst. 1 (srov. R 8/1990), (srov. Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1774–1776). Identická situace je pak v případě ubytoven, kdy se jedná de facto o dlouhodobý pronájem pokoje v zařízení hotelového typu. Na pronajatý pokoj na ubytovně je tak v souladu s judikaturou nutno nahlížet jako na obydlí v kontextu § 133 tr. zákoníku, tedy chráněné na úrovni trestního práva ustanovením § 178 tr. zákoníku.
