Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 992/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Neoprávněným vniknutím do obydlí jiného je nežádoucí, bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné vejití do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, jakož i do příslušenství k nim náležející, jímž se zasahuje do domovní svobody jiného (srov. Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1774–1777). Dlužno dodat, že i v okamžiku, kdy jsou odemčené či dokonce otevřené dveře, naplňuje obviněný skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, neboť vstupuje bez souhlasu oprávněného uživatele obydlí. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pouhé odemčení či pootevření dveří, skrze které je obydlí přístupné, není automatickým pozváním či svolením se vstupem pro kteroukoliv kolemjdoucí osobu, jak naznačuje ve svém podání obviněný. Uvedený poukaz na to, že byly dveře otevřeny a tedy absentovala překážka, kterou by svým jednáním překonal, by byla přípustná toliko v situaci, kdy by mířila proti kvalifikované skutkové podstatě tohoto trestného činu podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, kdy jednou z alternativních podmínek aplikace této skutkové podstaty je právě překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí. V posuzované věci však obviněnému nebylo kladeno za vinu překonání překážky, ale neoprávněné vniknutí (vstup do obydlí jiného).
