Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1160/2020, ze dne 25.11.2020:
Podle této zákonné definice vycházející z tzv. teorie smíření je srozuměním vždy pokryta tzv. nepravá lhostejnost, když lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem. Ale u pravé lhostejnosti není ani nejslabší (kladný) volní vztah pachatele ke způsobení takového následku. Státní zástupce připouští, že aktuální judikatura Nejvyššího soudu se přiklání k tomu, že tzv. pravá lhostejnost k naplnění eventuálního úmyslu nepostačuje (viz například rozhodnutí ve věcech sp. zn. 5 Tdo 1101/2018, 8 Tdo 1265/2019). V předmětné trestní věci pak Vrchní soud v Olomouci dovodil, že i tzv. trestněprávní lhostejnost pravou lze právně kvalifikovat jako úmysl (bod 60. odůvodnění). Tuto spornou argumentaci podle státního zástupce ale použil nadbytečně, neboť nalézací soud totiž výslovně vyloučil, že by na straně obviněného R. šlo o pravou lhostejnost. V této souvislosti soud prvního stupně vyslovil, že usmrcení poškozeného nebylo přímým úmyslem obviněných, neboť v malém množství mu stravu a tekutiny poskytovali, ale věděli, že jde o množství nedostatečné, když vhledem ke svému intelektu, osobnosti a předchozím zkušenostem s výživou kojenců věděli, že dostatečný příjem stravy a tekutin je základní potřebou, při jejímž opomenutí hrozí novorozenci smrt. Ani přes zjevnou manifestaci závažnosti stavu poškozeného neučinili a ani nehodlali učinit nic k tomu, aby reálně hrozícímu následku zabránili. Proto pro případ, že takový následek způsobí, byli s tím oba obvinění podle soudu prvního stupně vzhledem k lhostejnosti k osudu poškozeného srozuměni. Nešlo tak o situaci, kdy obviněný R. o možném následku nevěděl a neměl k němu žádný kladný volní vztah. Obviněný o možnosti smrti poškozeného věděl a jeho lhostejnost spočívala v tom, že akceptoval jak možnou smrt poškozeného, tak i možnost, že poškozený nedostatečnou péči rodičů „nějak přežije“. Takovýto volní vztah dovolatele ke smrtelnému následku odpovídá minimálně tzv. nepravé lhostejnosti, tj. smíření s následkem ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku.
