Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 725/2020, ze dne 2. 12. 2020:
Jak tento soud poznamenal již výše, odvolací soud s uvedeným vyjádřením naložil tak, že jej nebral jako důkaz v potaz. Správně poukázal na absenci příslušné znalecké doložky stejně jako na skutečnost, že znalci nepřísluší hodnotit obhajobu obviněné. Naopak nelze odvolacímu soudu přisvědčit v názoru, z něhož vychází i dovolatelka ve své argumentaci, tj. že případné doplnění znaleckého posudku by bylo nutno vyžádat orgánem činným v trestním řízení. Není proto správný ani její závěr, že znalec může činnost vyvíjet výhradně na základě iniciativy soudu. Lze jednak poukázat na § 110a tr. ř. (podle jehož první věty „jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení“), který umožňuje procesním stranám vlastní aktivitu v dokazování předkládáním vlastních znaleckých posudků, jednak na souvislosti plynoucí z úpravy této oblasti v trestním řádu.
Z ustanovení trestního řádu upravujících dokazování znaleckými posudky nelze dovozovat, že by strana trestního řízení (§ 12 odst. 6 tr. ř.) k uplatnění svých procesních zájmů byla nucena předkládat vlastní znalecký posudek a nemohla využít již ve věci zpracovaného znaleckého posudku, který opatřil orgán činný v trestním řízení (§ 12 odst. 1 tr. ř.). Je-li poškozený oprávněn (§ 43 odst. 1 tr. ř.) mimo jiné činit návrhy na doplnění dokazování, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání a navrhnout (§ 43 odst. 3 tr. ř.), aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit mu v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu (příp. vydat bezdůvodné obohacení), přičemž může (§ 215 odst. 1 tr. ř.) klást otázky vyslýchaným osobám, poté je zjevné, že mu zákon přiznává značná oprávnění k tomu, aby účinně prosazoval v procesu dokazování své vlastní zájmy. Nelze pochybovat o tom, že je poškozený oprávněn klást znalci, který zpracoval znalecký posudek, otázky související s projednávanou věcí (týkající se skutku, ohledně něhož se řízení vůči obviněnému vede) a že je oprávněn navrhnout i doplnění znaleckého posudku. Není-li proto ve zpracovaném znaleckém posudku zodpovězena nějaká otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu, a to případně toliko z hlediska rozhodnutí o nároku, který poškozený vůči obviněnému uplatnil (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 tr. ř.), může se poškozený domáhat jejího objasnění na podkladě doplnění posudku znalce, který byl přibrán orgánem činným v trestním řízení. Nemusí proto předkládat vlastní znalecký posudek (§ 110a tr. ř.), byť toto oprávnění pochopitelně má nejen v situaci, kdy k odbornému posouzení pro rozhodnutí důležité otázky nebyl dosud zpracován žádný posudek, ale i tehdy, byl-li již zpracován posudek opatřený orgánem činným v trestním řízení či předložen jinou procesní stranou (např. obviněným).
Z dosud uvedeného současně plyne, že zákon poškozenému nezapovídá možnost obrátit se na zpracovatele posudku opatřeného orgánem činným v trestním řízení (znalce, znalecký ústav) s písemně formulovanými dotazy a žádostí, aby tyto zodpověděl, ať již při výslechu znalce v rámci příslušného procesního úkonu – tedy např. v průběhu hlavního líčení či veřejného zasedání o odvolání, či ve formě písemného dodatku posudku. Takto není povinen postupovat pouze v rámci procesního úkonu prováděného orgánem činným v trestním řízení (při výslechu znalce policejním orgánem ve stadiu přípravného řízení, soudem v řízení soudním), neboť při zohlednění zásady rychlosti řízení se může na zpracovatele posudku obrátit kdykoli před plánovaným úkonem. Sama realizace tohoto oprávnění nemůže vést k závěru, že by důkaz takto opatřený (písemný doplněk posudku obsahující veškeré nezbytné náležitosti) a procesní stranou (poškozeným) přeložený měl být prohlášen za neúčinný v řízení soudním, a že by v důsledku vyhovění takové žádosti měl být zpracovatel posudku prohlášen za podjatého.
