Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1136/2020, ze dne 9. 12. 2020:
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že okresní soud konal hlavní líčení dne 20. 6. 2018 v jeho nepřítomnosti přesto, že obviněný svoji účast omluvil, že se toho času bude nacházet pracovně v zahraničí, a požádal o odročení. O odročení požádal také obhájce obviněného, neboť i on měl ten den předem plánovanou dovolenou. Argumentaci obviněného lze sice z hlediska uplatněného důvodu dovolání považovat za relevantní, zjevně však nemůže být důvodná.
Soud nemůže porušit § 202 odst. 2 trestního řádu jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil. Zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad, a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 490/2020).
V projednávané věci se jednalo o případ, kdy hlavní líčení bylo možno konat v nepřítomnosti obviněného, neboť veškeré zákonné podmínky pro takový postup uvedené v § 202 odst. 2, 4 trestního řádu byly splněny. Obviněný to ostatně v dovolání nijak nezpochybnil. Předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na 20. 6. 2018 převzal obviněný osobně spolu s návrhem na potrestání dne 11. 6. 2018. Obhájce obviněného nahlížel do trestního spisu dne 7. 6. 2018 a ze spisu zjistil, že byl podán návrh na potrestání a hlavní líčení nařízeno na 20. 6. 2018, na což později reagoval žádostí o odročení termínu hlavního líčení. Obhájce byl tedy nejméně dva týdny před datem nařízeného hlavního líčení informován o jeho konání, předvolání k hlavnímu líčení spolu s návrhem na potrestání bylo řádně a včas doručeno i obviněnému. Žádost o odročení hlavního líčení dne 20. 6. 2018 vznesl obhájce telefonicky až dva dny před termínem hlavního líčení, jeho písemná žádost o odročení založená do spisu je datována 20. 6. 2018, tedy dnem konání hlavního líčení. I když obviněný doložil, že v rozhodné době pracoval v Německu, nevyplývá z předloženého dokladu, že by se nemohl z práce uvolnit a dostavit k soudnímu jednání. Hlavního líčení dne 20. 6. 2018 se od počátku do konce účastnil obhájce obviněného. Hlavní líčení se navíc konalo nejen dne 20. 6. 2018, ale dokazování probíhalo i po odročení hlavního líčení ve dnech 11. 7. 2018 a 26. 7. 2018. Samotný rozsudek byl pak vyhlášen až u hlavního líčení konaného dne 6. 2. 2020. Opakování důkazů provedených u hlavního líčení dne 20. 6. 2018 obviněný nenavrhoval a nepožadoval. Nelze proto dovozovat porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti.