Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1283/2020, ze dne 9. 12. 2020:
Nelze totiž souhlasit s obviněným, pokud uvádí, že mechanismus vzniku poranění poškozeného není oprávněn zjišťovat znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, a že za tímto účelem měl být přibrán znalec se specializací na forenzní biomechaniku (nejde o samostatný znalecký obor ani odvětví, nýbrž specializaci v oboru kriminalistika). Postup nalézacího soudu, který při hodnocení zranění na straně poškozeného a jejich příčin vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, prim. MUDr. J. H., je naopak třeba vyhodnotit jako zcela správný. Pouze soudní znalec z oboru zdravotnictví, soudní lékařství, je totiž schopný určit původ určitého zranění, který v případě násilného trestného činu může spočívat i v napadení či jiném agresivním projevu pachatele. Proto je zcela běžnou a správnou praxí, že se v takových případech přibírá právě znalec s touto specializací (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 308/05, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1304/2018). Přibrání soudního znalce v oboru kriminalistika, specializace forenzní biomechanika, by navíc v nyní posuzované věci bylo zcela bezpředmětné a nadbytečné, neboť skutkový děj byl bez jakýchkoliv pochybností prokázán již na základě ve věci provedených důkazů (viz níže), přičemž zejména znaleckým posudkem prim. MUDr. J. H. bylo jednoznačně vyloučeno, že ke zranění poškozeného V. Č. mohlo dojít v důsledku pádu z invalidního vozíku.
