Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1166/2020, ze dne 17. 12. 2020:
Oproti tomu pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněné vytýkající nesprávnost použité právní kvalifikace spočívající v tvrzení, že i pokud by její zavinění ve vztahu k přisouzenému skutku podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku bylo prokázáno, nebyl by naplněn znak „obstarání pro jiného“, když měla-li být droga určena jen pro její vlastní potřebu, přicházela by do úvahy toliko právní kvalifikace ve smyslu § 284 odst. 1 tr. zákoníku. Protože však nebylo prokázáno větší než malé množství psychotropní látky, ani tímto skutkem není její trestní odpovědnost dána. Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Předně nutno připomenout, že dovolatelka byla uznána vinnou účastenstvím formou pomoci na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když podle skutkových zjištění vyplývajících ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně „obviněná A. D. vykonávající trest odnětí svobody ve Věznici XY – objekt XY, nejméně v jednom případě za pomocí povolených telefonických hovorů prostřednictvím služby BVfon instruovala obviněnou N. V., jakým způsobem, a jaké množství psychotropní látky má zaslat do Věznice XY – objekt XY, přičemž zásilka – dopisní obálka adresovaná na její jméno, bez uvedení osoby odesílatele, na které se pod poštovními známkami nacházelo přesně nezjištěné množství pervitinu (metamfetaminu), byla zajištěna při kontrole doručené pošty příslušníky Vězeňské služby ČR, Věznice XY – XY.“
K tomu lze ve stručnosti připomenout, že podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. (pomocník). Podle odstavce 2 téhož ustanovení se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
Podle § 113 tr. zákoníku se pachatelem rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a účastník.
Účastenství je vybudováno na zásadě akcesority, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. V rovině kvalitativní je účastenství závislé na spáchání trestného činu či jeho pokusu hlavním pachatelem. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle § 24 tr. zákoníku jen tehdy, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu; rovina kvantitativní). Hlavním trestným činem se míní trestný čin pachatele, ke kterému organizátorství, návod nebo pomoc směřovaly. Hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel trestného činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství. Právní kvalifikace jednání účastníka je podle zákonné úpravy závislá na právní kvalifikaci jednání hlavního pachatele, zde ovšem s určitými výjimkami – např. zohlednění kvalifikačních okolností jen u těch osob, u nichž jsou dány, případy excesů. Podmínkou účastenství je příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem jiné osoby, hlavního pachatele. Účastenství je možné jen ve vztahu k činu, který má znaky trestného činu, a to obecné, typové i protiprávnost (viz Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 331-333).
K subjektivní stránce účastenství je vhodné uvést, že jednání musí být úmyslné, postačí i úmysl nepřímý. Jednání účastníka musí dále zahrnovat skutečnost, že se účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele (tzv. dvojí úmysl), musí zároveň chtít, aby k jeho jednání přispěl svou účastí. Účastenství tedy předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, přičemž čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 345).
Objektivní stránka účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je pak naplněna, pokud pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků, (např. kasařského náčiní, páčidla k provedení vloupání, vražedné zbraně apod.), odstranění překážek (odemknutí uzamčeného prostoru atd.), vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. Zákon definuje pojem pomoci jen příkladmo; charakter pomoci může mít též dohoda o vytváření podmínek k tomu, aby pachatel mohl svou trestnou činnost provádět co nejúčinněji (srov. R 45/1963) (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 349-350).
Jak vyplývá z § 24 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost a trestnost účastenství zákon obecně staví na roveň pachatelství trestného činu, k němuž se vztahuje. Naznačenou akcesoritou účastenství ve vztahu k pachatelství je tedy dána jeho vazba na trestný čin hlavního pachatele a jeho právní kvalifikaci. V tomto ohledu má tedy jednání dovolatelky úzkou návaznost na skutek tzv. hlavní pachatelky obviněné N. V., kterého se dopustila ve vztahu k obviněné A. D. tím, že na základě jejích instrukcí prostřednictvím České pošty s. p. České Budějovice podala a odeslala dopisní obálku adresovanou na jméno A. D. do Věznice XY – XY, bez uvedení osoby odesílatele, kdy pod poštovními známkami uvedené obálky se nacházelo přesně nezjištěné množství pervitinu, přičemž tímto jednáním a jednáním blíže popsaným v bodě I. rozsudku ve vztahu k obviněnému L. Š. se dopustila zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k jednání dovolatelky je možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně, který na základě řádně provedených důkazů vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru, že obviněná A. D. zcela prokazatelně instruovala spoluobviněnou N. V., aby realizovala zásilku obsahující psychotropní látku, a to včetně konkrétního způsobu, jak tuto látku dopravit do věznice. Jedná se především o odposlech telekomunikačního provozu a záznam Vězeňské služby z Věznice XY – XY o vyhodnocení uskutečněného telefonického hovoru ze dne 4. 3. 2019 mezi dovolatelkou a spoluobviněnou N. V. (č. l. 295), z níž je patrna jejich domluva na realizaci zásilky obsahující psychotropní látku do Věznice XY – XY, v níž obviněná A. D. vykonávala trest odnětí svobody, včetně toho, kdy dovolatelka konkrétní radou spoluobviněné N. V., aby to „namočila“ do známky“, že to „sežere“, tuto instruovala, jak pervitin do věznice doručit. Na jeho základě byla zásilka, na níž byla uvedena podle jejich domluvy jako adresát A. D., zajištěna, přičemž tato obsahovala drogy ukryté způsobem, na kterém se telefonicky domluvily. V tomto směru soudy rovněž logicky zdůvodnily, proč za účelovou, vedenou snahou se vyvinit, vyhodnotily výpověď dovolatelky, že danou radu poskytla obviněné N. V. nevážně, v žertu, a její úmysl pomoci jí v páchání trestné činnosti tak není dán a nemůže být tedy trestně odpovědná za její svévolné jednání, k němuž došlo po poměrně dlouhé době od tvrzeného poskytnutí rady, navíc se nejednalo o radu ničím objevnou či novou, ale mezi danou společností notoricky známou. Rovněž lze odkázat na úřední zápis ze dne 9. 4. 2019 a protokol o ohledání věci ze dne 11. 4. 2019 s fotodokumentací, jejichž předmětem byla zadržená došlá korespondence pro dovolatelku, na níž nebyla uvedena adresa odesílatele, pouze razítko pošty, která korespondenci odeslala. Na papírové obálce se nacházely dvě nalepené známky, pod nimiž byla zjištěna neznámá látka, v níž byla odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie prokázána přítomnost psychotropní látky metamfetaminu – pervitinu. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie byly na předmětné zásilce nalezeny daktyloskopické stopy obviněné N. V., korespondující se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma, prokazující, že ve střední rovině pravděpodobnosti je pisatelkou údajů na obálce určené pro dovolatelku. Obviněná byla z trestné činnosti usvědčována rovněž doznávající výpovědí spoluobviněné N. V., která ve své výpovědi u hlavního líčení potvrdila pravdivost skutku popsaného v obžalobě, přičemž uvedla, že byla prvotně se spoluobviněnou A. D. dohodnuta na tom, aby jí drogu poslala pod známkami, a že ji k tomu vyzývala (č. l. 555 tr. spisu). O zjištěném skutkovém stavu tak nemohou být důvodné pochybnosti.
Soud prvního stupně tedy na základě řádně provedených a hodnocených důkazů dospěl bez důvodných pochybností k závěru, že obviněná úmyslně usnadnila jinému radou spáchání jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v úmyslném neoprávněném opatření psychotropní látky jinému, přičemž k dokonání tohoto trestného činu nedošlo, neboť poskytla obviněné N. V. radu, jakým způsobem tuto zaslat do věznice. Je tedy nepochybně dán přímý úmysl dovolatelky tímto působením na spoluobviněnou V. dosáhnout zaslání pervitinu prostřednictvím poštovní zásilky do věznice, kde vykonávala svůj nepodmíněný trest odnětí svobody, byť jeho množství se přesně nepodařilo prokázat. Za nepřípadný je tak nutno považovat odkaz obviněné na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1015/2013, neboť skutková situace, o niž se toto rozhodnutí opíralo, byla jiná a nelze z ní vyvozovat stejně právní závěry jako v nynější věci.
K tomu lze pro úplnost dodat, že z hlediska zákonných znaků účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c), § 283 odst. 1 tr. zákoníku je irelevantní množství zakázané látky, jakož i otázka, zda tato látka byla určena pro A. D. jakožto konzumenta nebo zda obviněná zamýšlela drogu ve věznici dále distribuovat. Jestliže konzument drogy jiného navede, aby mu zakázanou látku opatřil, tj. aby spáchal přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, není množství nedovolené látky ani cíl distribuce pro otázku viny podle zákona rozhodující, a to jak pro trestní odpovědnost hlavního pachatele, tak i pro trestní odpovědnost příjemce nedovolené látky v postavení pomocníka. V tomto případě se uplatní dikce ustanovení § 24 odst. 2 obecné části tr. zákoníku, podle kterého se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
Pokud jde o právní kvalifikaci shora popsaného jednání soudem prvního stupně, Nejvyšší soud ve shodě se závěrem uvedeným v odstavci 23 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jakož i s argumentací státního zástupce ve vyjádření k dovolání konstatuje, že posouzení jednání obviněné jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (tedy nejméně závažné formy účastenství) není zcela přiléhavé. Jak totiž z popisu skutku ad II. výroku o vině vyplývá, dovolatelka spíše místo rady spoluobviněnou N. V. ke zjištěnému zaslání drogy pod poštovní známkou spíše instruuje (navádí ji), než že by se jednalo o pouhou radu. Je tedy nepochybně dán přímý úmysl dovolatelky tímto působením na spoluobviněnou V. dosáhnout zaslání pervitinu prostřednictvím poštovní zásilky do věznice, kde vykonávala svůj nepodmíněný trest odnětí svobody, byť jeho množství se přesně nepodařilo prokázat. Zjistil-li tedy soud prvního stupně, že dovolatelka „instruovala obviněnou N. V., …jakým způsobem a jaké množství psychotropních látek má do věznice zaslat….“, pak byť touto formulací se u dovolatelky jedná přinejmenším o návod podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nebyla v odvolacím řízení náprava tohoto pochybení možná, neboť použití jiné (závažnější) formy účastenství u dovolatelky, než jaká je uvedena v rozsudku soudu prvního stupně, předpokládalo podání opravného prostředku státním zástupcem v její neprospěch, což se však nestalo. Nejvyšší soud je tedy tímto právním posouzením daného jednání vázán.
K tomu Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obdobnou situací [objednávkou drog do věznice, kdy jednání objednatele bylo kvalifikováno jako účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] již dříve řešil ve svém usnesení ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, přičemž danou problematikou se zabýval v rámci své judikaturní činnosti rovněž v usneseních ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 11 Tdo 683/2019, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1061/2019 a dalších. Nepřípadná je pak argumentace dovolatelky poukazující na údajnou podobnost jednání spoluobviněné V. s činností dealerů drog.
