Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1166/2020, ze dne 17. 12. 2020:
Vězeňská služba měla oprávnění kontrolovat telefonní hovor obviněné z věznice. Pokud tedy bylo orgány Vězeňské služby na základě povoleného monitorování telefonických hovorů zjištěno podezření z přípravy či spáchání trestného činu, v daném případě spočívajícího v nebezpečí doručení podezřelé zásilky, když z předmětného konspirativního telefonátu dovolatelky se spoluobviněnou N. V. nebylo ještě zcela zřejmé, že se jedná o přípravu k trestnému činu. To bylo zjevné až v okamžiku, kdy V. zásilku do věznice zaslala a byl zjištěn její obsah, jak vyplývá ze záznamu o vyhodnocení telefonického hovoru a z protokolu o ohledání věci (zajištěné korespondence). Pokud namítaný odposlech uskutečnily, zakázanou psychotropní látku ukrytou v poštovní zásilce zajistily a záznam telefonního hovoru předaly policejnímu orgánu, byly plně respektovány jak základní zásady trestního řízení stanovené v § 2 tr. ř., tak postuláty ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Nepochybně soudy obou stupňů opřely své skutkové závěry o procesně relevantní a použitelné důkazy. Z tohoto pohledu je třeba námitky obviněné považovat za nedůvodné. Postupem soudů nedošlo k namítanému porušení práva na zákonné trestní stíhání a práva na ochranu soukromí garantovaného čl. 8 odst. 2, čl. 10 a čl. 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy ani tento nebyl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
