O souběh trestných činů se jedná za předpokladu, že mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl ohledně téhož pachatele vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek, resp. obviněnému doručen trestní příkaz a to ohledně jakéhokoli trestného činu. Došlo-li k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. k doručení trestního příkazu obviněnému, pak trestné činy spáchané po tom nejsou v souběhu s trestnými činy spáchanými před tím. Mezi oběma skupinami trestných činů není vztah souběhu, ale pozdější trestné činy jsou spáchány za podmínek recidivy a tím se ocitají mimo dosah ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu.
Pro posouzení podmínek pro ukládání souhrnného trestu je tedy rozhodující moment, kdy byl poprvé za některý z obviněným spáchaných trestných činů tr. zákoníku vyhlášen odsuzující rozsudek. Z výše uvedeného je zřejmé, že uložení souhrnného trestu přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen a lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se rozumí prvý odsuzující rozsudek o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele. Dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu pachatele musí být pravomocný, není proto podstatné, zda odsuzující rozsudek nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně nebo až rozhodnutím odvolacího soudu. Jestliže tento rozsudek ještě nenabyl právní moci, soud rozhodující později vyčká s rozhodnutím do doby, až se dřívější rozsudek stane pravomocným (srov. rozhodnutí č. 27/1971-III Sb. rozh. tr.).
Z hlediska ukládání souhrnného trestu obecně platí, že vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně je mezníkem pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou pouze tehdy, jestliže v době rozhodování o jiném trestném činu pachatele s ním není spojena fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (srovnej též dovolatelem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 1069/2006, publikované pod R 19/2007).
