Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1317/2020, ze dne 13. 1. 2021:
Nejvyšší soud k jinak velmi stručné výhradě obviněného považuje uvedené závěry soudů obou stupňů týkající se zavinění za správné, protože obviněný i u tohoto činu jednal záměrně, neboť chtěl omezit osobní svobodu poškozené, a proto ji proti její vůli (věděl, že má doma samotné děti) nechtěl pustit. Držel ji fyzicky za ruce, ale omezoval ji i v tom, že na ni působil psychicky tím, že ji zastrašoval, čímž v ní vyvolával obavu, v jejímž důsledku nebyla schopna se svobodně o své vůli rozhodovat, a to v souladu s podstatou přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody. Objektem zde je osobní svoboda ve smyslu volného pohybu člověka. Tohoto činu se dopustí pachatel tím, že v osobní svobodě jinému brání. Za bránění v užívání osobní svobody se považuje zásah do této svobody, kterým pachatel znemožňuje nebo omezuje volný pohyb jiného člověka a zároveň mu zabraňuje o svém pohybu svobodně rozhodovat. Bránění v užívání osobní musí být nesnadno překonatelné (srov. rozhodnutí č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Není rozhodná délka doby, po niž se svoboda omezuje, přičemž může jít o omezování na krátkou dobu. Jsou to však jen zásahy, které jsou pouze dočasného rázu a nemají dlouhodobé trvání. Může jít o uzavření v místnosti nebo v budově, znemožnění pohybu svázáním, připoutáním k pevnému předmětu, svíráním v náruči, držením paží nebo jiným uchopením a zadržováním nebo o zabránění poškozenému vystoupit z dopravního prostředku v důsledku rychlé jízdy nebo uzamčením dveří anebo o zbavení tělesně postižené osoby pomůcek, bez nichž není schopna se sama pohybovat, apod. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1712). Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný čin úmyslný (§ 15 odst. 1, 2 tr. zákoníku).
V posuzované věci obviněný činem, který byl rozsudkem soudu prvního stupně zjištěn a popsán pod bodem 2), naplnil po všech stránkách znaky trestného činu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozené bez oprávnění bránil v tom, aby garáže opustila, držel ji za ruce a zamezoval jí i jinak v odchodu. Ona se tomuto jeho jednání nedobrovolně podrobila, protože, jak uvedla, když se pokusila odejít, tak ji doběhl, nebo přitlačil ke zdi garáže.
