Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1317/2020, ze dne 13. 1. 2021:
Hlavním znakem nebezpečného pronásledování (stalkingu) je obsesivní fixace pachatele na určitou osobu, kterou pak obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností (srov. Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2769). Zpravidla se bude tedy jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání, vybočující z běžných norem chování, která mohou v některých případech i nebezpečně gradovat (srov. rozhodnutí č. 41/2019 Sb. rozh. tr.).
Takové jednání pak musí mít povahu dlouhodobého jednání, tzn. trvajícího určitou dobu (zpravidla nejméně jeden měsíc), které je prováděno opakovaně. Právě v opakování a dlouhodobosti spočívá závažnost tohoto jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1672/2011). Pokud takové pronásledování pokračuje delší dobu, je považováno za potenciálně vysoce nebezpečné, neboť se zde zvyšuje pravděpodobnost gradace útoků (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3295 až 3296; obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1036/2016, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1360/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1084/2014, aj.).
K takto vymezenému znaku dlouhodobosti pronásledování je však třeba pro jeho naplnění zdůraznit, že jej nelze posuzovat zcela izolovaně, ale v návaznosti na jednotlivé formy jednání popsané pod písmeny a) až e) citovaného ustanovení [v projednávaném případě šlo o alternativy a), b, c), d)], podle nichž se dá usuzovat zejména na intenzitu takového jednání, která v případě velmi intenzivního a závažného jednání může založit znak dlouhodobosti i v případě kratší doby. Stejně tak je současně nutné zvažovat i význam důvodné obavy. Tak tomu však může být v případě, že jde o intenzivní a důrazné vyhrožování ublížením na zdraví nebo jinou újmou [srov. znak pod písmenem a)] nebo vyhledávání osobní blízkosti nebo sledování poškozeného [písmeno b)], velmi vytrvalé, četné a obtěžující kontakty prostřednictvím prostředků elektronických komunikací [písmeno c)], nebo jde o omezování v obvyklém způsobu života [srov. znak pod písmenem d)], které se projeví v prostředcích a použité formě, především však v dopadu, jaký na poškozeného mají, a v jaké závažnosti se u něj projeví konkrétní důvodná obava. Na tu však lze usuzovat nejen z okolností vlastního pronásledování, ale i z dalších zkušeností, které poškozený s obviněným v minulosti měl.
Důvodná obava nemusí vzniknout, její vznik však musí být reálný, proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhledávání osobní blízkosti, sledování, kontaktování či omezování v obvyklém způsobu života poškozené osoby, jelikož je třeba odlišit nebezpečné pronásledování od projevů, při kterých bylo sice použito např. silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažného nešlo (k tomu přiměřeně např. č. 38/1971-II., č. 21/2011 Sb. rozh. tr.). Pro posouzení „důvodné obavy“ postačuje, aby byla obava dána i souhrnem všech či některých z těchto alternativních forem, aniž by u každé z nich musel konkrétní znak nutně dosahovat takové intenzity, která by byla požadována, pokud by existovala jen jako jediná. Důvodná obava se musí týkat života nebo zdraví poškozené osoby a být reálná, což odlišuje nebezpečné pronásledování od projevů, při kterých bylo sice použito např. trvalejšího vyhledávání dřívějšího partnera, silných slov, nebo i častých a četných SMS, ale ve skutečnosti o nic závažného nešlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 757/2015, či ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 8 Tdo 891/2018).
Vzbuzením důvodné obavy o život anebo zdraví poškozené je třeba v souladu s ustáleným výkladem rozumět výraznější tíživější pocit zla, kterým je ohrožována, přičemž je třeba ovšem každý případ posuzovat velmi individuálně, s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Pod důvodné obavy o život o zdraví patří rovněž způsobení psychických poruch na zdraví, které právě v důsledku pronásledování pachatele velmi často u poškozené osoby nastanou a které poškozené osoby ovlivňují ve způsobu života.
Posoudí-li se čin v bodě 1) na základě těchto kritérií, je zřejmé, že námitky obviněného postrádají důvodnost, protože obviněný čin páchal více než 4 a půl měsíce (od 8. 9. 2018 do 26. 1. 2019), když takto vymezené období dostačuje pro závěr o znaku dlouhodobosti. Jeho jednání vůči poškozené bylo velmi intenzivní a vytrvalé, o čemž svědčí zejména zaslání 53 SMS zpráv denně. Tato četnost dostatečně svědčí o tom, že obviněný svůj záměr poškozenou přesvědčit o tom, aby s ním obnovila vztah, mínil velmi urputně, a to zcela ve smyslu znaku podle písmene c) § 354 odst. 1 tr. zákoníku. Dostatek podkladů je i pro další formy jednání obviněného, neboť v duchu písmene a) § 354 odst. 1 tr. zákoníku poškozené vyhrožoval tím, že když se ním nebude stýkat, tak špatně skončí, bude ji muset zničit, nebo zabít, bude bez hypotéky, … apod. Je tak zřejmé, že jí vyhrožoval ztrpčováním života, likvidací, tím, že skončí „na dlažbě“, újmou na zdraví, a dokonce i smrtí, což byly výhrůžky činěné v písemné podobě. Lze zmínit, že pozice poškozené byla navíc ztížena skutečností, že byla zaměstnána ve firmě patřící otci obviněného, přičemž obviněný jako vedoucí prodeje byl jejím přímým nadřízeným, nadto byla samoživitelkou tří nezletilých dětí, tudíž si nemohla dovolit přijít o zaměstnání. I k tomu ji nakonec obviněný svým jednáním donutil, když na podzim 2018 sama požádala o rozvázání pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že obviněný kontaktoval i její dceru, a poškozené vyhrožoval, že nepodvolí-li se jeho požadavkům, „odnesou to“ i její děti, je zřejmé, že takto formulované a stupňované výhrůžky i gradující četnost kontaktů byla způsobilá vzbudit v ní důvodnou obavu o zdraví a život nejen svůj, ale i dětí. Obviněný rovněž naplnil znak podle písm. b) § 354 odst. 1 tr. zákoníku, protože se kromě jiného dožadoval vstupu do jejího bytu, nebo na ni čekal před domem, když nakládala věci do auta, a tedy tímto jednáním vyhledával její osobní blízkost nebo ji sledoval. Rovněž ji omezoval v jejím obvyklém životě podle § 354 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku tím, že na základě těchto jednání byla nucena měnit své zvyky, snažila se vyhnout setkání s ním, rozhodla se opustit zaměstnání, apod.36. Je třeba zdůraznit, že v souhrnu toto jednání bylo způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu, zejména pro intenzitu kontaktů i obsah výhrůžek, které gradovaly (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011). Jednalo se o projevy soustavné, vytrvalé, tvrdošíjné a vybočující z mezí normálních vztahů. Bylo navíc zcela způsobilé vyvolat důvodnou obavu poškozené o její zdraví, neboť jí obviněný vyhrožoval opakovaně mimo jiné i fyzickou újmou.
