Usnesení Nejvyššího soudu sup. zn. 7 Tdo 1280/2020, ze dne 20. 1. 2020:
U trestného činu opilství se rozlišuje uvedení se do stavu nepříčetnosti (první „fáze“ jednání – actio praecedens) a samotné jednání ve stavu nepříčetnosti, tj. spáchání tzv. kvazideliktu – činu jinak trestného (actio subsequens). Nepříčetnost je definována v § 26 tr. zákoníku (ve spojení s § 123 tr. zákoníku). Čin spáchaný v nepříčetnosti nemá všechny znaky trestného činu (čin „jinak trestný“). Chybí příčetnost pachatele a zavinění, protože zavinění se vztahuje pouze na přivedení se do stavu nepříčetnosti, nikoli na spáchání kvazideliktu v tomto stavu (je zde pouze jakési kvazizavinění, dovozované spíše podle objektivního průběhu kvazideliktu, z něhož se určuje, zda byl „kvaziúmyslný“ či „kvazinedbalostní“).
Po subjektivní stránce je u trestného činu opilství (ve vztahu k jeho první fázi) vyžadován úmysl nebo nedbalost („byť i z nedbalosti“). Na kvazidelikt se zavinění nevztahuje – případy, kdy tomu je jinak, jsou popsány ve druhém odstavci § 360 tr. zákoníku, v nich by pachatel odpovídal podle zásady actio libera in causa (jednání svobodné ve své příčině).
V projednávané věci není sporné, že obviněný byl v době činu nepříčetný, spor je pouze o to, zda proto není trestně odpovědný (tento názor zastávají soudy obou stupňů) nebo je odpovědný za trestný čin opilství (tento názor zastává nejvyšší státní zástupce).
Ve vztahu k vlivu alkoholu na obviněného bylo z výše uvedených důkazů zjištěno, že obviněný znal účinky alkoholu na svůj organismus, ale nebyl dosud obeznámen s kognitivně mnestickým deficitem. Znalkyně rovněž rozvedla, že byť obviněný byl znalý účinku alkoholu na svou osobu, v minulosti měl opilecká okénka, tak nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, kdy nebude schopen své jednání kontrolovat, a to z toho důvodu, že nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl ji v žádném případě předvídat.
Nalézací soud dospěl k nepříčetnosti obviněného, pro kterou není trestně odpovědný na základě závěru, že obviněný nebyl obeznámen s tím, že po požití alkoholu, a to klidně i menšího množství, za situace, kdy je u něj přítomna duševní porucha (o které nevěděl), se může do stavu nepříčetnosti přivést. Lze tedy vyloučit, že by se obviněný do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil projednávaného jednání, přivedl úmyslně, ale ani z nedbalosti, a to ani nevědomé. Obviněný dle nalézacího soudu nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům o tom ani vědět nemohl. K tomuto závěru dochází soud zejména s ohledem na to, že obviněný byl v jiné jeho trestní věci v dubnu 2019 vyšetřen soudním znalcem psychiatrem, který u něj duševní poruchu neodhalil a byla zjištěna až v rámci znaleckého zkoumání v této věci. Soudní znalkyně rovněž uvedla, že obviněný sám počátek duševní poruchy odhalit rozhodně nemohl, nemohl rovněž vědět, že kombinace duševní poruchy a alkoholu u něj vyvolá stav nepříčetnosti. Stěžejní je pro nalézací soud i to, že znalkyně uzavřela, že pokud by u obviněného nebyla přítomna duševní porucha, pouze v důsledku požití většího množství alkoholu by psychotický stav nenastal. Dle názoru soudu lze tedy jednoznačně vyloučit, že by se obviněný do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil projednávaného jednání, přivedl, byť z nedbalosti, požitím návykové látky.
Argumentace nejvyššího státního zástupce je postavená na tom, že zavinění v § 360 odst. 1 tr. zákoníku pokrývá právě (a pouze) pachatelovo přivedení se do stavu nepříčetnosti bez dalšího. Z hlediska uvedené skutkové podstaty je nerozhodné, zda je nepříčetnost způsobena výlučně vlivem návykové látky, či např. kombinací psychotického stavu pachatele s menší dávkou návykové látky. Při zkoumání otázky, zda pachatel, který požil alkoholický nápoj, byl v době spáchání trestného činu příčetný, je proto třeba hodnotit celkový vývoj jeho alkoholismu, zda se v minulosti léčil či nikoli, jaký byl jeho postoj k léčbě, jaké konkrétní zkušenosti měl v minulosti s požíváním alkoholu, a podobně. Závěrem nejvyšší státní zástupce shrnul, že i návyková látka nadměrně zneužitá bezprostředně před činem měla vliv na konstatované vymizení ovládacích schopností obviněného a podstatné snížení schopností rozpoznávacích. Proto nelze přijmout závěr, že obviněný pouze pro duševní poruchu v době činu nemohl ovládat své jednání, a že proto jednal ve stavu nepříčetnosti vyvolaném duševní poruchou, jak to má na mysli § 26 trestního zákoníku. Nepochybně to totiž nebyla samotná duševní porucha (kognitivně mnestický deficit), která by vedla k vymizení jeho ovládacích schopností, a tedy k jeho nepříčetnosti. Ke stavu nepříčetnosti naopak došlo až v návaznosti na aplikaci návykové látky, tj. alkoholu.
Dokazováním bylo zjištěno, že obviněný se do stavu nepříčetnosti neuvedl jen užitím návykové látky (alkoholu). Obviněný sice v době před vytýkaným jednáním pil alkohol, ale do stavu nepříčetnosti se uvedl až kombinací alkoholu a psychické nemoci, nikoliv pouze alkoholem. Samotným alkoholem by se do stavu nepříčetnosti neuvedl. Na vzniku psychotického stavu se podílely obě tyto složky, tedy jak duševní porucha, tak alkohol. Pouze požitím alkoholu, tedy při absenci zjištěné duševní poruchy, by psychotický stav nevznikl. Na druhou stranu je nutné dodat, že psychotický stav by nenastal, ani pokud by alkohol užit nebyl a byla by přítomna pouze duševní porucha. Ustanovení § 360 odst. 1 předpokládá, že do stavu nepříčetnosti se pachatel přivede požitím nebo aplikací návykové látky. Nicméně návyková látka nemusí být jedinou příčinou stavu nepříčetnosti, případně příčinou, která by jen sama o sobě stav nepříčetnosti způsobila, ale může jít i o kombinaci zdravotního stavu pachatele a požití návykové látky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 1965, sp. zn. 3 Tz 14/65, uveřejněné pod č. 36/1965 Sb. rozh. tr.). Lze tedy uzavřít, že obviněný byl v době skutku nepříčetný a do tohoto stavu se přivedl i požitím návykové látky, která byla jedním z důvodu vzniku nepříčetnosti, ale nikoliv jediným, a současně jen požitím návykové látky by se do stavu nepříčetnosti nepřivedl, pokud by současně nebyla přítomná duševní porucha (deficit kognitivně mnestických funkcí).
Vyvinění z důvodu nepříčetnosti ve smyslu § 26 tr. zákoníku nepřichází v úvahu za podmínky, že se pachatel zaviněně, tedy buď úmyslně, nebo alespoň z nedbalosti, přivedl do stavu nepříčetnosti požitím návykové látky. V takovém případě je nutno spolehlivě objasnit, zda tak učinil zaviněně či nikoliv. Jedině při nedostatku zavinění nebude pachatel pro nepříčetnost trestně odpovědný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. 5 Tz 1/98, uveřejněný pod č. 10/1999 Sb. rozh. tr., rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 1970, sp. zn. 10 Tz 6/70, uveřejněný pod č. 32/1970 Sb. rozh. tr., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1989, sp. zn. 5 Tz 57/89, uveřejněný pod č. 49/1990 Sb. rozh. tr.). V obdobných případech je proto třeba při posuzování konkrétních činů spáchaných pod vlivem návykové látky vždy zjišťovat, jaký byl stav pachatele před aplikací návykové látky a jaký vliv na příčetnost pachatele měla právě aplikace návykové látky. Byl-li pachatel původně příčetný či zmenšeně příčetný a až vlivem návykové látky se stal nepříčetným, je zapotřebí prokazovat, zda znal nebo měl a mohl znát vliv této návykové látky na svůj organismus, konkrétně na rozpoznávací a ovládací schopnosti. Zavinění (úmyslné či nedbalostní) přitom zahrnuje už i pouhé vyvolání si stavu nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky, je-li pak v takovém stavu spáchán čin jinak trestný (kvazidelikt), ke kterému není dáno zavinění (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 373 až 375, s. 380 až 381).
Předmětnou situaci je možné posuzovat obdobně jako tzv. „patologickou (patickou) opilost“. Patologická opilost je porucha vědomí, která vzniká v souvislosti s konzumací alkoholu. Při patologické opilosti dochází k narušení vnímání reality, přičemž tento stav neodpovídá množství vypitého alkoholu, tedy v tomto směru je situace obdobná projednávané věci. Patologickou opilostí se již judikatura v minulosti opakovaně zabývala, když dospěla k závěru, že trestní odpovědnost je vyloučená jedině tehdy, když si pachatel předtím, než se rozhodl požít alkohol, nebyl a ani nemohl být vědom své dispozice pro podobné stavy po požití alkoholu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1989, sp. zn. 5 Tz 57/89, uveřejněný pod č. 49/1990 Sb. rozh. tr.), tedy že stav patologické opilosti nemohl předvídat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. 5 Tz 1/98, uveřejněný pod č. 10/1999 Sb. rozh. tr.). Obdobně je pak nahlíženo na mrákotný stav, posuzování stavu nepříčetnosti vyvolaných požitím alkoholických nápojů k stavům vyvolaným epilepsií (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 1965, sp. zn. 3 Tz 14/65, uveřejněné pod č. 36/1965 Sb. rozh. tr.).
Vztaženo k aktuálně posuzované trestní věci, bylo nutné vyřešit otázku, zda obviněný E. B. předtím, než se dopustil vytýkaného jednání, měl a mohl vědět, jakým způsobem na něho bude alkohol působit, a tedy jaký vliv bude mít na jeho chování, jakož i na ovládací a rozpoznávací schopnosti. Tedy zda je možné u něj shledat zavinění alespoň ve formě nedbalosti nevědomé podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že obviněný nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat, a to z toho důvodu, že nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl tak v žádném případě předvídat, že po požití alkoholu v uvedeném množství u něho vznikne ten stav, v němž se nacházel v době spáchání předmětného skutku. Tudíž, že zde není žádné zavinění ve vztahu k přivedení se do stavu nepříčetnosti, a proto nemůže být obviněný trestně odpovědný ani za trestný čin opilství podle § 360 tr. zákoníku.
Obviněný nevěděl, že trpí duševní poruchou a ani o ní vědět nemohl, jak uvedla znalkyně. Sám nemohl počátek duševní poruchy odhalit, rovněž nemohl vědět, že kombinace duševní poruchy a alkoholu u něj vyvolá stav nepříčetnosti. Pokud by u obviněného nebyla přítomna duševní porucha, pouze v důsledku požití většího množství alkoholu by u obviněného psychotický stav nenastal. Je třeba zdůraznit, že na přítomnost této duševní poruchy obviněný nebyl upozorněn (nebyla diagnostikována) ani znalcem při zpracování znaleckého posudku v jiné jeho věci v době krátce předcházející, v roce 2019. Předmětný den vypil přibližně 0,5 litru tvrdého alkoholu (rum a vodka) a 1 litr vína nebo piva. U obviněného bylo zjištěno nedlouho po činu „jen“ 2,17 promile alkoholu a zhruba pět hodin po činu 1,65 promile. Sám obviněný poukázal na to, že pije alkohol více než 30 let, pije kontrolovaně, protože pracuje jako řidič z povolání, pije jen v době povinné přestávky mezi jízdami. Tedy tak, aby mohl s vozidlem po uplynutí přestávky (většinou následující den) opět vyjet. Protialkoholně se nikdy neléčil, byť v jednom případě byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici. Obviněný tedy nemohl předvídat, že po požití alkoholu (ve výše uvedeném množství) se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat. V tomto směru tedy účinky alkoholu na svou osobu neznal. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že v minulosti měl výpadky paměti „alkoholová okénka“ a předmětný den vypil přibližně 0,5 litru tvrdého alkoholu (rum a vodka) a 1 litr vína nebo piva.
Pokud obviněný nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat, protože nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl tak v žádném případě předvídat, že po požití alkoholu u něho vznikne ten stav, v němž se nacházel v době spáchání předmětného skutku, není zde ve vztahu k trestnému činu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku dána žádná forma zavinění, tedy ani nevědomá nedbalost podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jelikož obviněný neměl a nemohl vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět, že množství vypitého alkoholu před skutkem na něj bude působit takovým způsobem. Je tedy možné uzavřít, že obviněný se dopustil vytýkaného jednání ve stavu nepříčetnosti, který si zaviněně nezpůsobil požitím návykové látky, tudíž není trestně odpovědný za přečin opilství podle § 360 tr. zákoníku
