Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1321/2020, ze dne 27. 1. 2021:
K institutu započtení zkušební doby lze v teoretické rovině doplnit, že jsou-li splněny podmínky pro daný postup je započítání obligatorní a soud o něm musí vždy rozhodnout. Předpokladem je, že došlo k novému podmíněnému odsouzení k trestu odnětí svobody pro týž skutek, ke kterému může dojít jen, pokud dřívější pravomocné rozhodnutí, jímž byl pachatel podmíněně odsouzen, bylo zcela nebo zčásti zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku, tj. dovolání, stížnosti pro porušení zákona nebo obnovy řízení anebo na podkladě nálezu Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Do zkušební doby stanovené novým rozsudkem se musí započítat celá doba, po kterou pachatel v rámci dříve stanovené zkušební doby nepřetržitě vedl řádný život. Jestliže je nově stanovená zkušební doba kratší nebo stejně dlouhá jako doba, která se z předchozí zkušební doby započítává, jsou splněny podmínky pro rozhodnutí soudu o tom, že se pachatel osvědčil, a to již na základě skutečnosti, že pozdější rozsudek nabyl právní moci (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1021–1036).
