Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 33/2021, ze dne 27. 1. 2021:
Jak je přitom patrné mimo jiné z rozhodných skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění, obviněný L. K. se měl dopustit trestného činu tím, že uzavřel s poškozenou BNP Paribas Personal Finance smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 919.000 Kč, vydávaje se přitom za svého syna M. K., jemuž tím měla zároveň (bez bližšího popisu) vzniknout vážná újma na právech, neboť byl neoprávněně považován poškozenou společností za dlužníka ze sjednané úvěrové smlouvy.
Rozhodující pro posouzení právní kvalifikace jednání obviněného je skutečnost, že předmětem jednání mezi ním a poškozenou společností bylo uzavření úvěrové smlouvy, když obviněný podle skutkových zjištění soudů vystupoval jako osoba, která má zájem o uzavření úvěrové smlouvy a z tohoto důvodu prostřednictvím sítě internetu kontaktoval poškozenou společnost. Obviněný však při komunikaci s poškozenou společností vystupoval pod jiným jménem, kdy i předložil požadované doklady na jméno této jiné osoby (jeho syna M. K.), čímž v poškozené společnosti vyvolal dojem, že jedná skutečně s M. K. o uzavření úvěru. Na základě předložených dokladů a informací, které poškozené společnosti obviněný poskytl, došlo následně k uzavření úvěrové smlouvy. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že skutečnost, že obviněný vystupoval pod cizí identitou a uvedl i osobní údaje této osoby, představovala ve vztahu k poškozené společnosti uvedení nepravdivého údaje, který měl pro sjednání uvěrové smlouvy podstatný význam, když skutečnost, s kým poškozená společnost o uzavření jedná, nepochybně představuje podstatnou skutečnost při úvaze o uzavření či neuzavření úvěrové smlouvy. Takovým jednáním naplnil obviněný všechny znaky úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 600/2011, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 489/2016) ), když uvedený přečin je již dokonán tím, že pachatel jednal s úmyslem dosáhnout uzavření úvěrové smlouvy, tedy v rámci sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, když nemusí dojít ke vzniku škody, ale ani vyplacení úvěru (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1414/2016).
Pokud bylo dále soudem druhého stupně uváděno, že smlouva uzavřená obviněným je neplatná, nemá tento závěr na trestní odpovědnost obviněného vliv, když případná neplatnost smlouvy o úvěru předpisů civilního práva nevylučuje trestní odpovědnost, zejména za situace, kdy neplatnost smlouvy vyvolá právě pachatel svým úmyslným jednáním.
