Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1373/2020, ze dne 17. 2. 2021:
Shodně jako odvolací soud rozhodl Nejvyšší soud o povinnosti obviněných k zaplacení úroků z prodlení, neboť obvinění se ocitli v prodlení s plněním svého závazku k vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Pokud jde o počátek prodlení, je vhodné připomenout, že občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 stanovil v § 563, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Nový občanský zákoník tuto problematiku upravuje v § 1958 a násl. poměrně složitým a ne zcela jasným způsobem, nicméně pro účely tohoto rozhodnutí lze vycházet z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. I podle nové úpravy je v tomto případě rozhodný okamžik „požádání“, tj. výzvy věřitele (zde poškozeného) adresované dlužníku (zde obviněnému) k plnění.
V trestním řízení lze takovou výzvou rozumět zpravidla okamžik, kdy se obviněný seznámí s návrhem poškozeného podle § 43 odst. 3 tr. ř. obsaženým ve spise, například v rámci seznámení se spisem při skončení přípravného řízení. To nevylučuje, že obviněný měl možnost seznámit se s návrhem poškozeného v odlišné době. Rozhodující je však vždy zjištění, kdy se (dostatečně konkrétní) projev vůle poškozeného dostal do sféry dispozice obviněného, čímž je třeba rozumět konkrétní a objektivní možnost obviněného seznámit se s obsahem jemu adresovaného požadavku poškozeného (viz rozh. č. 31/2014 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud dospěl (ve shodě s odvolacím soudem) k závěru, že neurčité ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. je v rámci adhezního řízení ve věcech, jako je tato, třeba vykládat ve shodě s dřívější jednoznačnou úpravou, tj. tak, že po informaci o výzvě poškozeného má obviněný plnit následujícího dne, a pokud tak neučiní, je (od dalšího dne) v prodlení. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže vycházel z toho, že když se obvinění dne 15. 4. 2020 při hlavním líčení dozvěděli, že a v jaké výši a z jakého důvodu poškození vůči nim uplatňují svůj nárok, jsou v prodlení od 17. 4. 2020.
