Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1401/2020, ze dne 27. 1. 2020:
Bez ohledu na tento závěr je možno ještě uvést, že trestného činu vydírání se lze dopustit i tím, že pachatel nutí poškozené k finančnímu plnění, o kterém je sice přesvědčen, že na něj má zákonný nárok, avšak činí tak prostředky, které neodpovídají účelu nebo cíli, který má být dosažen, např. opakovanými pohrůžkami násilím, pohrůžkou jiné těžké újmy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 724/2016). Jinak řečeno, jednání pachatele u trestného činu vydírání musí být jednáním neoprávněným. Neoprávněnost (protiprávnost) může spočívat buď v tom, že pachatel poškozeného nutí k něčemu, co vůbec není oprávněn po něm požadovat a co poškozený není povinen činit, anebo pachatel je sice oprávněn poškozeného nutit k určitému konání, opominutí nebo trpění, ale činí tak prostředky (např. násilím) neodpovídajícími účelu nebo cíli, který má být dosažen (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 551/2015).
