Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 95/2021, ze dne 11. 2. 2021:
V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání jsou nastaveny méně striktně, než je tomu v případě konání hlavního líčení, neboť přítomnost obviněného již není v této fázi řízení natolik nezbytná. V tomto smyslu zákon (tj. trestní řád) skýtá příslušnému soudu možnost, aby byl obviněný o veřejném zasedání pouze vyrozuměn, čímž se mu dává možnost, nikoli povinnost, se ho zúčastnit. Jiná situace nastane, pokud odvolací soud obviněného k veřejnému zasedání předvolá, neboť tím mu dá najevo, že nemůže jednat v jeho nepřítomnosti, ježto hodlá ve veřejném zasedání provádět dokazování (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 38/2003 a č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). V takovýchto případech tedy skutečně není vyloučeno případné naplnění tohoto dovolacího důvodu.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zvolil-li odvolací soud formu vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání o odvolání a nikoli formu jeho předvolání, nebylo nikterak v rozporu s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu, pokud bylo doručení tohoto vyrozumění dosaženo náhradní formou, tj. tzv. fikcí. Ta ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu nastává tehdy, pokud si adresát předmětnou písemnost nevyzvedne do deseti dnů od jejího uložení, přičemž poslední den této lhůty se považuje za den doručení, a to i přes skutečnost, že se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Pakliže obviněný namítá, že fikce doručení byla ze strany odvolacího soudu v jeho případě konstatována zcela nedůvodně, a to s ohledem na rozpor s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu, pak je třeba připomenout, že ze strany krajského soudu nebyl k veřejnému zasedání předvoláván, nýbrž toliko vyrozuměn, což je forma naprosto přípustná a zákonná, jejíž výběr je čistě v dispozici příslušného odvolacího soudu. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání, které je výslovně zařazeno do taxativního výčtu písemností, u kterých je případná fikce doručení jednoznačně vyloučena [§ 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. řádu], není u vyrozumění o veřejném zasedání takováto náhradní forma doručení ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu nikterak vyloučena. V daném případě je navíc z typu obálky, jíž odvolací soud pro zaslání vyrozumění o veřejném zasedání osobě obviněného zvolil (typ I.), zcela zřejmé, že náhradní forma doručení ani nebyla odesílajícím orgánem ad hoc výslovně vyloučena z důležitých důvodů ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. b) tr. řádu, neboť takovýto pokyn by musel být na zásilce krajským soudem podle § 64 odst. 6 tr. řádu nápadně vyznačen, resp. by byl odesilatelem zvolen jiný typ obálky (konkrétně typ II., který je podmínkám § 64 odst. 5 tr. řádu přímo uzpůsoben).
Vytýká-li současně obviněný odvolacímu soudu mimo jiné to, že veřejné zasedání o odvolání bylo konáno v jeho nepřítomnosti, aniž by byla zachována zákonná lhůta pro konání takovéhoto jednání ve smyslu § 233 odst. 2 tr. řádu, pak je třeba takovouto výtku odmítnout jako zcela nedůvodnou. Z obsahu příslušného spisového materiálu totiž jednoznačně plyne, že zákonná pětidenní lhůta na přípravu k veřejnému zasedání byla na straně obviněného řádně zachována, když § 233 odst. 2 tr. řádu má (na rozdíl od lhůty k přípravě na hlavní líčení podle § 198 odst. 1 tr. řádu) na mysli dny kalendářní, nikoli pracovní. Osobě obviněného přitom byla poštovní zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání, jež bylo nařízeno na den 26. 2. 2020, z důvodu nezastižení adresáta v místě doručování dne 10. 2. 2020 uložena na poště, o čemž byl dle sdělení poštovní doručovatelky uvedeném na doručence vyrozuměn výzvou k vyzvednutí zásilky, což však neučinil. Jelikož si adresát zásilku nevyzvedl v zákonné desetidenní úložní době, byla tato dne 24. 2. 2020 vrácena zpět odesilateli, tedy krajskému soudu, jemuž zásilka došla dne 25. 2. 2020. K doručení vyrozumění osobě obviněného došlo v souladu s § 64 odst. 4 tr. řádu desátým dnem zákonné úložní lhůty, tedy dnem 20. 2. 2020, a to i přes skutečnost, že se adresát o uložení nedozvěděl, byť se v místě doručení v inkriminované době zdržoval nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, což byl i případ obviněného M. H. Zákonná pětidenní lhůta na případu ve smyslu § 233 odst. 2 tr. řádu tak (ve spojení s § 60 odst. 1 tr. řádu určující pravidla pro počítání lhůt určených podle dní v trestním řízení) začala osobě obviněného běžet dnem 21. 2. 2020 a skončila dnem 25. 2. 2020, tedy ještě před konáním veřejného zasedání o odvolání, jež bylo zahájeno dne 26. 2. 2020. Okamžik, kdy byla dotčená zásilka vrácena zpět odesilateli jako nevyzvednutá, přitom nemá z hlediska běhu zákonné lhůty na přípravu žádný faktický význam, neboť slouží toliko k doložení časových, popř. dalších údajů na ní vyznačených. Pokud tedy odvolací soud dne 26. 2. 2020 přikročil k zahájení veřejného zasedání o odvolání s tím, že toto bude za podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu (ve spojení s § 238 tr. řádu) konáno v nepřítomnosti obviněného, nelze tomuto postupu dle závěrů dovolacího soudu ničeho vytknout, neboť je plně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu.
