Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1314/2020, ze dne 17. 2. 2021:
Trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 tr. zákoníku spáchá ten, kdo v úmyslu získat neoprávněný majetkový nebo jiný prospěch pomáhá jinému k neoprávněnému pobytu na území České republiky. Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na kontrole pobytu cizinců na území České republiky. Tento trestný čin může být spáchán jednorázově, ale může mít i trvající povahu. Neoprávněným pobytem se rozumí pobyt v rozporu s příslušnou právní úpravou pobytu cizinců na území České republiky. Tohoto trestného činu se lze dopustit i obcházením zákona, jímž v důsledku fingování určitých skutečností cizinec získá formální oprávnění k pobytu na území republiky, avšak protiprávnost pobytu spočívá právě v tom, že nebýt tohoto fingování, žádné takové oprávnění (povolení) k pobytu by nezískal (viz Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2768). V případě daného trestného činu tedy jde buď o napomáhání k pobytu zcela v rozporu s právními předpisy (např. ukrývání cizinců), nebo jde o pomoc při fingování skutečností, s nimiž právní úprava spojuje oprávnění cizince k pobytu na území republiky. Znaky uvedeného trestného činu tudíž může naplňovat i jednání, které je sice formálně po právu, ale materiálně obchází požadavky právního řádu a je ryze účelové. Tento trestný čin tedy může spáchat i osoba, která je jinak oprávněna poskytovat právní či zdravotní služby, avšak z rámce jejich poskytování a z mezí zákona vykročí právě tím, že úmyslně napomáhá cizinci vytvářet podmínky pro pobyt na území republiky v rozporu s právním řádem.
