Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 79/2021, ze dne 17. 2. 2021:
Ustanovení § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř. zajišťuje právo obžalovaného, jenž byl po dobu výslechu svědka vykázán z jednací síně, na vlastní obhajobu. To je zaručeno jednak tím, že po návratu do jednací síně musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka vyslýchaného v jeho nepřítomnosti, a dále tím, že obžalovaný má právo vyjádřit se k výpovědi svědka. Takový obžalovaný může rovněž klást tomuto svědkovi otázky. Z důvodu, aby nebyl zmařen účel sledovaný vykázáním obžalovaného z jednací síně, může klást svědkovi otázky jen prostřednictvím předsedy senátu a zároveň tak, aby se obžalovaný nesetkal se svědkem. Z těchto nezbytných zákonných omezení vyplývá také nemožnost provedení konfrontace takového svědka s obžalovaným podle § 104a odst. 5 věty druhé tr. ř. Nemá-li se totiž obžalovaný vůbec setkat se svědkem vyslýchaným v nepřítomnosti obžalovaného, nelze ho tedy ani postavit tváří v tvář svědkovi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 11 Tdo 367/2016).
Způsob, jakým má být obviněný s výpovědí svědka seznámen, zákonem přesněji nijak upraven není. V projednávané věci toto seznámení bylo realizováno prostřednictvím telefonu, což se jeví jako vhodný postup, který umožňuje reagovat v průběhu hlavního líčení a klást otázky či se k věci vyjadřovat přímo. Pokud obviněný namítá, že vzhledem k technickým problémům v telefonickém spojení po přerušení hlavního líčení již nemohl otázky poškozené přímo pokládat, pak je nutné uvést, že tato možnost mu zůstala zachována prostřednictvím předsedkyně senátu, což je v souladu s § 209 odst. 1 tr. ř. Celému výslechu svědkyně byl v jednací síni přítomen i obhájce obviněného, který využil možnosti klást svědkyni otázky.
