Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 137/2021, ze dne 3. 3. 2021:
Zkrácení daně je ve skutkové větě pospáno způsobem provedení „neoprávněné uplatnění vyššího výdaje za reklamu, než jaká byla za realizovanou reklamu skutečně uhrazená“ a následkem zkrácení daně z příjmu právnických osob (dále jen DPPO) a DPH. Je nutné připustit, že ve skutkové větě není specifikováno, které konkrétní ustanovení zákona o dani z příjmu (zákona č. 586/1992 Sb.) a zákona o dani z přidané hodnoty (zákona č. 235/2004 Sb.) bylo jednáním obviněného porušeno. Ustanovení § 240 odst. 1 tr. zákoníku sice používá právní pojmy, které je třeba vykládat podle daňových, poplatkových, celních a dalších právních předpisů (tzv. normativní znaky skutkové podstaty), ale nejde o skutkovou podstatu s tzv. blanketovou dispozicí, proto je třeba prokazovat všechny skutkové okolnosti naplňující obsah uvedených právních pojmů (Šámal, P. a kol: Trestní zákoník: Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2433). Navíc porušení konkrétních ustanovení daňových zákonů soud uvedl v odůvodnění (odst. 13 rozsudku nalézacího soudu). Nedostatečný nebo nepřesný popis skutku ve výroku rozhodnutí v zásadě nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou-li rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vycházely soudy obou stupňů, podrobněji rozvedeny a konkretizovány alespoň v odůvodnění jejich rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
