Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 128/2021, ze dne 18. 2. 2021:
Nejvyšší soud k provedení důkazu e-mailovou komunikací se zahraničními subjekty za podmínek § 213 odst. 1 tr. ř. jako listinný důkaz, a to ve smyslu „dalších listin“ uvádí, že e-mailovou komunikaci, resp. její vytištěný obsah lze, za splnění dalších zákonem stanovených podmínek, považovat za listinu ve smyslu § 213 odst. 1 tr. ř., a to s ohledem na to, že se jedná o komunikační prostředek založený na vyměňování informací mezi jednotlivě určenými subjekty. Každý uživatel musí mít pro příjem zpráv svoji e-mailovou adresu, která identifikuje jeho elektronickou poštovní schránku, tato adresa je chráněná heslem, které si každý uživatel volí dle svého uvážení. E-mailová komunikace je předmětem ochrany z hlediska obsahu, neboť i zde je chráněno tajemství dopravovaných zpráv ve smyslu článku 13 Listiny (k použitelnosti e-mailové komunikace či jejího přepisu jako listinného důkazu srov. přiměřeně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 11 Af 49/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 486/2017, aj., v nichž rovněž v obdobných situacích byly opisy a vytištěné záznamy obsahů e-mailové komunikace mezi subjekty jako důkaz použity).
